Chranene bydleni
Dobrý den.jsem matka syna s duální diagnózou.43let,od 25let paranoidní schiz se závislosti na psych látkách.nyni 10. hospitalizace,soud o omezení svepravnosti po roce proběhl,přidělen opatrovník,mne fyz několikrát napadl,nechci s nim již zit ve společné domácnosti,po poslední atace jsem se zhroutila,chodím od té doby 1xtydne na psychoterapie a 27let antidepresiva,léky na úzkost.opatrovnik jeho ani mne nekontaktoval,z nemocnice se
Pokouší mne ho vrátit domu/má tu bohužel trvalý pobyt/ale odmitam to,při představě že by se měl vrátit mám panickou poruchu s blokaci zad a tezke psychicke stavy,jsem 64leta důchodkyně,otec nejeví zájem,mi rodiče mrtví,jsem na vse sama.zit s nim ve společné domácnosti již nezvládnu.existuje údajně chranene bydleni nebo domovy pro tyto lidi.Domnivam se,ze by mel
tuto službu pro něj zprostředkovat opatrovník?,jaké jsou možnosti,má 3st,invalidity s příjmem cca 8tis Kč.absolvent gymnázia,vyšší odbornou pro nemoc jiz nedokončil Rada bych,aby důstojné žil i pro případ ,že bych tu již nebyla.
Na rozhodnutí soudu o omezení svepravnosti je uvedeno jméno opatrovníka a datum narození bez kontaktu/žádná adresa,email ani telefon
1xtydne ho navštěvuji v bezpečí
nemocnice,nikdo jiny o něj nejeví zájem vč příbuzných,chce abych si ho vzala zase domů, ale tentokrát šlo o život jemu i mne a obyvatelé domu ,kde bydlíme se ho boji,někteří se již odstěhovali,tlak na mne je velký.dalsi ataku již nezvládnu
Poradíte?děkuji mnohokrát za pomoc
Lenka Vaňková
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
mrzí mě, jaké starosti se synem vám duální diagnóza přinesla. Věřím, že jste udělala pro syna maximum a nyní si chráníte vlastní živost. V rozhodnutí soudu o přidělení opatrovníka by měl být uveden na opatrovníka kontakt - také nemocnice, ve které je nyní na léčení, musí mít na opatrovníka kontakt, protože s ním budou jistě jednat. Zkuste se obrátit na některou ze sociálních pracovnic, které jsou se synem v kontaktu, aby Vám poskytly potřebné informace.
Chráněné bydlení pro člověka s duševním onemocněním existuje, i to by měl řešit opatrovník ve spolupráci s klientem /synem/ a nemocnicí. Je běžné, že opatrovník podává žádosti do pobytových zařízení a informuje o nich klienta. Věřím ale, že mají opatrovníci hodně práce a je dobré, když se propojí s nějakou neziskovou organizací, která poskytuje třeba sociální rehabilitaci terénní formou a se žádostmi oběma pomůže.
Co se týče společného bydlení, je to asi těžké rozhodování nevzít syna zpět, na druhou stranu je možné ho podporovat v hledání jiného místa. Není Vaší povinností si syna domů brát za každou cenu.
Držím pěsti v řešení situace. LV
Zpět na seznam