Nárok na invalidní důchod
Dobrý den, mamka trpí 11 let schizofrenií. Měla halucinace, byla úplně mimo realitu, někdy jen ležela celé dny v posteli a nekomunikovala, jednou to vypadalo, že chce skočit z okna. Z tohoto důvodu jsme ji nechali hospitalizovat, 3 měsíce byla v léčebně. Měla brát léky a chodit na sezení. Zmiňovali se o nároku na invalidní důchod, ale ona ho za žádnou cenu nechtěla. celou dobu tvrdí, že nemocná není. Po lécích byla taková zpomalená a trochu přibrala. To byl podle mě hlavní důvod, proč léky přestala brát. Bohužel jsem ji nedokázala přesvědčit/přinutit, aby léky brala. Do dnes léky nebere, nemá úplně extrémní ataky, ale evidentně halucinace mívá, je trochu mimo realitu, nevnímá člověka, když jí něco říká, má problémy se spánkem, chodí spát až pozdě vnoci, ale nechce říct proč, pak má problém vstát do práce. Celý den je unavená, jen si někde sedne, už usíná. Bohužel ji nyní vyhodili z práce. Pracovala tam asi 30 let za minimální mzdu, asi ji tam nechávali jen ze solidarity, protože je vdova se dvěma dětmi. Neumím si představit, že tam nějak fungovala, doma umývá nádobí třeba 2 hodiny. Teď je ale bez práce a úplně bez peněz a obávám se, že ji nikde nezamestnaji, nebo ji hned vyhodí. Nevím ale, jak ji přesvědčit, aby si zažádala o invalidní důchod, když si nechce přiznat, že je nemocná. Dále nevím, zda má na důchod nárok, když se se schizofrenií neléčí a ani nechodí k psychiatrovi. Prosím o rady, jak máme v tomto případě postupovat. Předem děkuji.
Lenka Vaňková
Odpověď odborníka:
Dobrý den.
Je mi líto, co prožíváte s Vaší maminkou. Dovedu si představit, jak je těžké přesvědčit dospělého člověka, aby se začal léčit. Možná by Vám v tom mohla pomoct nějaká terénní sociální služba, která by začala chodit za mamkou a pomalu intervenovat směrem k léčbě. Napadá mě sociální rehabilitace, mívají v týmech psychiatrické sestry nebo peer konzultanty - což jsou lidé s vlastní zkušeností s duševním onemocněním, kteří sdílí zážitky s klienty a normalizují zvláštnosti.
Žádost o invalidní důchod by mohla být podána u praktického lékaře, který si vyžádá zprávu od odborníka, tedy psychiatra. Tam byste asi narazily. Napadá mě ale, že pokud má máma dobré vztahy s praktickým lékařem, mohla by začít u něj - např. předepíše léky na špatný spánek - může pomoct s motivací k léčbě, s léky, s domluvou setkání u odborníka.
Možná vás napadne kamarádka, známá, příbuzná nebo třeba zdravotní sestra z nemocnice, která by získala důvěru a pomohla mámu motivovat nebo ji třeba doprovodit.
Zároveň nezapomínejte myslet i na sebe, abyste měla dost síly na poskytování pomoci. Najít si odbornou podporu, oporu v kamarádech, udržovat koníčky.
Přeji Vám, ať se Vám daří postupovat správným směrem. LV
Vlaďka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Váš dotaz je z kategorie těch, které popisují obtížně řešitelnou situaci, kdy se blízcí nemocného obávají o jeho zdraví, ale nemocný sám léčbu zásadně odmítá.
S tímto modelem se ve své práci v Centru duševního zdraví setkávám poměrně často. Vy sama můžete s matkou mluvit o tom, že vám její stav dělá obavy a že by bylo dobré navštívit odborníka. Věřím však, že o toto se marně pokoušíte už celé roky. Nevím, jestli je v rodině někdo, na koho by vaše matka víc dala? Nebo zda by šlo kontaktovat některého psychiatra v místě vašeho bydliště, situaci mu popsat a spolu s ním se pokusit vymyslet další postup?
Nevím, odkud jste a jaká je u vás síť dostupných služeb pro lidi s duševním onemocněním. Některé služby jsou schopné pracovat i v tzv. asertivním režimu - to znamená, že zmapují vaši rodinnou situaci a poté se pokoušejí samy motivovat pacienta (klienta) ke spolupráci i bez jeho zájmu, a to s ohledem na jeho zdravotní stav. Právě Centra duševního zdraví takto pracují.
V neposlední řadě může být na místě vyhledat nějakou formu psychologické podpory i pro vás blízké. Péče o člověka s duševním onemocněním a soužití s ním je totiž nesmírně náročné a je dobré mít s kým o tom otevřeně promluvit.
Přeji vám jen vše dobré a doufám, že se vaše rodinná situace brzy zlepší.
Zpět na seznam