Dobrý den, mám takový složitý dotaz. Syn necelých 17 let, začal mít psychické problémy, které řešíme s psychologem a psychiatrem. Je studentem prvního ročníku ekonomického lycea, obávám se ovšem, že školu bude muset přerušit, protože odmítá chodit mezi lidi... má takovou fobii... Jsem ovšem vystrašená co bude dělat dál, je to začarovaný kruh... pobyt doma jeho stav zhoršuje, izolace od lidí prohlubuje fobii i deprese...Jít do kolektivu mu ovšem dělá problémy.. Obávám se, že o status studenta přijde, pracovat nezvládne... jak kvůli věku tak kvůli svému stavu...jsou nějaké možnosti jak ho dostat do procesu...Děkuji předem za radu...J.P.
Vlasta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den a děkuji za Váš dotaz do naší poradny. Po přečtení mě napadá, že s obdobnými situacemi se setkávám i v naší organizaci, kde pracuji jako peer konzultantka (člověk z vlastní zkušeností s duševním onemocněním, další informace o významu můžete najít i na webu naší poradny Stopstigma). Mladí lidé, studenti se dostávají do duševní nepohody, přeruší studium, spolupracují s odborníky (psychiatrem, psychologem), ale zůstává nejistota a otázka, zda opět navážou na studium, najdou své uplatnění v životě apod. Proto chápu i Vaše obavy o syna a oceňuji, že se snažíte svého syna podpořit, nacházet další možnosti a dostat ho do procesu. Je pravda, že často izolace dostává člověka do jakési nečinné bubliny, kdy se začne i stav zhoršovat a odcizovat se od lidí. Co znám z praxe naší organizace je to, že se podařilo navázat kontakt a spolupráci mezi mladým člověkem a naší organizací (Centrum duševního zdraví-neziskovka, sociální služby v oblasti duševního zdraví, které pomáhají při podpoře lidí s duševním onemocněním). Při kontaktu a seznámení se s takovou organizací, postupně kolegové zmapují potřeby člověka, aby se mohla nastavit potřebná podpora. Při spolupráci, např. schůzky se sociálním pracovníkem nebo s peer konzultantem se daří zmírnit izolaci, pracovat se sociální fobií, postupně zapojovat člověka do podpůrných programů či aktivit a zlepšit kvalitu života, nacházet své schopnosti a dovednosti v rámci možností i přes nějaké duševní omezení. Možná i ve Vašem okolí se nachází obdobná organizace či služba, která může podpořit nejen Vašeho syna, ale i Vás v dalších krocích na cestě zotavení. Nebo se zkuste poradit s odborníkem (psychologem, psychiatrem Vašeho syna), které možnosti se nabízejí k vyzkoušení či zapojení do zotavovacího procesu. Doufám, že jsem Vám mohla alespoň v něčem poskytnout podporu ke zlepšení Vaší situace. Držím palce Vám a synovi a přeji hodně štěstí a zdraví, ať se daří.