Antidepresiva
Dobrý den. Před 2 měsíci jsem začala užívat AD - citalec 20, kvůli depresím a úzkostem. Beru vždy jednu tabletku ráno (občas zapomenu). Myslím si, že mi to na depresi zabralo už asi po 3 týdnech, celkem i na úzkosti. Akorát, že se teď cítím jakoby otupělá. Je to jako, že se necítím smutná, při věcech,při kterých bych se tak cítit měla. Nebo jakoby jo, cítím se uvnitř smutně, ale nedokážu to nijak dávat najevo - neumím to moc vysvětlit.. Taky říkám lidem věci, kterých pak lituju - říkám si, že je to možná tím, že už nemám takovou úzkost při mluvení s lidma Nechci být na ně hnusná, ale neumím se vůbec ovládat. Připadám si jako hrůza. Taky v noci neusnu dříve než po hodinách, co si jdu lehnout. Přes den jsem unavená, ale když si lehnu, mám najednou 1000 myšlenek. Chci se zeptat, jestli myslíte, že to může být tím, že užívám AD ? Protože předtím jsem se tak nechovala. Děkuji moc za odvěď a přeju hezký nový rok
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, někteří lidé, kteří užívají antidepresiva udávají, že jim sice ustoupily úzkosti a deprese, ale zároveň mají problém s prožíváním kladných emocí, jako je radost, nadšení apod., cítí emoční otupělost. Nevím, jestli to je Váš případ, bylo by dobré se na to informovat u lékaře, který Vám léky ordinuje. Při úzkostně depresibních stavech je také vhodné uplatnit léčbu psychologickou - psychoterapii.
Magdalena
Odpověď peer poradce:
Dobrý den!
Děkujeme za Váš dotaz. Z nějakého důvodu jste začala brát antidepresiva a myslím si, že je důležité zamyslet se nad touto příčinou. Pravděpodobně prožíváte nelehké období a Vaše současné chování s tím může být spojeno. Třeba je to jistá forma otevřenosti a upřímnosti? Antidepresiv jsem brala mnoho druhů a můj stav se ani tak nelišil užíváním konkrétního antidepresiva, jako spíše dlouhodobým vývojem zdravotního stavu. Také jsem prožívala pocity otupění a vnitřního smutku. V určitém období jsem se cítila jako bych byla za filmovým plátnem a život běžel okolo mě a já jen přihlížela. Dlouhé měsíce jsem nedokázala plakat, přestože jsem prožívala drásající smutek. Velkou pomocí pro mě byla psychoterapie. Sice jsem pořád jak na horské dráze a vezu se někdy nahoru, někdy dolů, ale díky své psycholožce se dokážu udržet na snesitelné úrovni a nepadám tak hluboko, jako dříve. Doporučovala bych Vám vyhledat ve svém okolí pomoc psychologa a věřím, že Vám s Vašimi potížemi pomůže.
Zpět na seznam