Diagnostika psychologického problému
Dobrý den, chtěla bych vás poprosit, ke komu se obrátit aby mi pomohl/a řešit moje stavy (níže popsané), odborníka/ničí, který by se mi věnoval déle než 19inut na kontrole. Před dvěma lety mi paní doktorka diagnostikovala dysthymii. Nevím, nakolik tato diagnóza odpovídá tomu, co se mi reálné děje v hlavě. Mám změny nálad od euforie, sebevědomí, všechno v práci zvládám,jsem fyzicky aktivní, optimistická, nic není problém. Potom často přichází období, kdy nemůžu vstát z postele, mám časté myšlenky na sebevraždu (jediné, co mě od toho drží je to, jak by to vzala hlavně moje mamka), jinak bych to už dávno udělala. Také sebepoškozování (bití pěstmi do zdi, bití do hlavy, nožů se bojím, ale jako malá i s tímto jsem měla zkusenosti). Někdy nevím ani kde jsem a kdo jsem, jako bych byla pod vodou odtržená od reality. Často mě vše okolo mě štve (hlasitá hudba, hodně lidí, jakékoliv menší věci) až do nepříčetnosti. Cítím se jako naprosto bezcenný člověk, často užívám marihuanu, protože nic jiného mě nedokáže uklidnit. Paní doktorka mi přijde, že pracuje s diagnózou starou dva roky a nic co aktuálně mi předepisuje nic neřeší, cítím se buď stejně nebo hůř. Poslední dobou dej tomu přidaly i stavy, kdy mě oblije pot, začnu se třást a mám pocit, jako bych umírala. Je prosím možné (i klidně si zaplatit) nějakou psychologickou diagnostiku? Už nevím co dál s tím dělat... Moc děkuju
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, pro upřesnění diagnostiky má pacient na psychologické vyšetření právo. Za změnami nálad mohou být i osobnostní rysy (např. emočně nestabilní, hraniční), které se navenek mohou projevovat podobně jako dystymie. Rozdíl je v tom, že se změny nálad se odvíjí od měnících se postojů, které si pacient vytváří k sobě a druhým, následně pak i k různým situacím, do kterých se dostává. Zde je pak základní formou léčby psychoterapie. Psychologické vyšetření provádí klinický psycholog na doporučení psychiatra, popřípadě je může indikovat sám. Tento výkon je sice náročný, ale je-li jeho indikace na místě, hradí jej zdravotní pojišťovny v případě, že s nimi má psycholog navázaný smluvní vztah.
Lenka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, Vaše situace mi připomíná část mého příběhu onemocnění s bipolární poruchou. Zažila jsem období, kdy mi léky nepomáhaly, lékař se mi téměř nevěnoval (můj tehdejší subjektivní pocit) a své potíže s depresemi, přílišnou citlivostí v obdobích hypománií, nebo spíše mánií jsem řešila alkoholem. Zdálo se mi, že je to to jediné, co mi pomáhá. Nevěřila jsem, když mi psychiatr i lidé v nejbližším okolí říkali, že s tím musím přestat. Že je to to hlavní důvod mých hospitalizací z důvodu manických psychotických stavů a následných těžkých depresí. Hledala jsem pomoc u psychoterapie, ta mi však nijak zvlášť nepomohla. Byla jsem na tom čím dál hůř a jednoho dne už mi bylo tak zle, že jsem se nemohla napít, alkohol přestal pomáhat jako ta poslední berlička. Myslela jsem, že je se vším konec, ale naopak, můj stav se začal postupně lepšit, stejně jako můj vztah s lékařem, ke kterému jsem mohla začít být zcela otevřená. Změnili jsme léky, kterých nyní beru minimum a cítím, jak mi pomáhají, jak mě chrání před extrémními výkyvy nálad. Nevěřila bych, že mi může být ve všech ohledech mnohem lépe, než když jsem se „uklidňovala“ alkoholem. Ne, že bych neměla žádné potíže, to občas mám, ale dají se zvládat. Myslím, že byste si měla s Vaší paní doktorkou o všem otevřeně promluvit, požádat ji o schůzku, kdy by si na Vás udělala potřebný čas. Pokud by to nepomohlo, zkuste najít jiného psychiatra. Ten Vám pak může doporučit i psychoterapeuta, pokud to bude zapotřebí. Vím, že se nacházíte ve složité situaci, ale věřím, že se postupně zvládnout dá! Moc Vám držím palce a přeji hodně štěstí.
Zpět na seznam