dotaz

Dobrý den, měla bych dotaz ohledně svého zdravotního stavu. Zhruba před třemi lety jsem začala mít zvláštní stavy, které jsem si v tu dobu nedokázala vysvětlit. Neustále jsem se bála, že se přestanu ovládat a nějak ublížím své rodině. Nechtěla jsem se s tím nikomu svěřit, jelikož jsem se bála, že jsem vážně psychicky nemocná - bála jsem se, že budu mít schyzofrenii, nebo demenci (bylo mi 17). Nakonec to dospělo do fáze, kdy jsem se bála, že nerozpoznám realitu od snu, a v noci jsem se budila s tím, že jsem absolutně netušila, co se děje. Často jsem také zažívala panické záchvaty kvůli strachu ze smrti. Nicméně, v loni, když se zavřely školy, jakoby mé problémy částečně zmizely. Nicméně momentálně se velmi obávám, že s návratem do normálu se mé problémy vrátí. Také mě již delší dobu trápí zvláštní nálady. Mám pocit, že se nedokáži vyrovnat se stresem, a to vůbec. Dost často brečím, i když k tomu není moc důvod, mám pocit, že nejsem dost dobrá, chytrá a pěkná. Jsem taky velmi výbušná. Tentokrát si toho všimla i moje maminka a zeptala se mě, jestli nechci vyhledat pomoc, nicméně já ze sebe nechci dělat nějakého chudáka, kterému ve skutečnosti nic není a jen potřebuje pozornost. Chtěla bych se tedy zeptat, jestli by pro mě mohl být psycholog, nebo terapeut prospěšný.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, Vaše problémy vypadají jako úzkostné či nutkavé stavy. Komplikují Vám život, máte podporu blízkých. V takovém případě je vyhledání odborníka na místě, třeba psychologa, může vám to podstatně pomoci.
Avatar

Bára

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Děkuji za Váš dotaz. Popisujete stavy, které Vám evidentně nejsou příjemné. Máte z nich obavy. Ruší Vás. Možná jste vnímavější na stres. Když se zavřely školy (což je stres), udělalo se Vám lépe. Pokud máte teď strach, že se špatné nálady vrátí, já osobně bych se nějaké pomoci zvnějšku nebránila. A rozhodně bych to nebrala jako nějakou svou slabost, nebo že chci vynucovat pozornost. Maminka už něco tuší. Pro mě je rodina důležitá. Dlouho jsem před ní své stavy tajila, ale hrozně se mi ulevilo, když jsem jim všechno řekla a mohli jsme proti tomu bojovat dohromady. Naskýtá se otázka, k jakému jít odborníkovi. Psychiatr, psycholog, terapeut? Myslím si, že každý je vhodný a může svým způsobem pomoci. Já bych se rozhodně nestyděla. Před svou první návštěvou psychiatra jsem byla neskutečně nervózní. „Nevymýšlím si? Moje problémy vlastně nejsou tak hrozné. …“ A nakonec pomoc odborníka byla stěžejní. Já bych se o tom rozhodně nebála mluvit. Přeji mnoho sil.


Zpět na seznam