Hraniční porucha osobnosti?

V mých vztazích se opakuje vzorec a mám pocit,že je chyba na mé straně.Když se ke mně partner chová hezky,jsem odtažitá,podrážděná,nervozní.Hledám chyby a když jsou,možná je i zveličuji.Když začnu ze strany partnera cítit nezájem,cítím se zase ohrožená a snažím se ho získat zpět a jeho doteky jsou pro mě něco krásného.Na jednu stranu potřebuji kontakt,zájem a na druhou jako kdyby mě vztah dusil.Z posledního vztahu jsem nakonec odešla pro nezájem ze strany partnera.Stál při mě dlouholetý kamarád,který chce několik let něco víc a nemá jedinou chybu.Ale u mě se objevují stavy,kdy mi je s ním dobře a po jeho žádosti o další setkání se úplně otočím a jsem snad až naštvaná,co po mě chce,že chci mít klid a být sama.Do toho mi chybí bývalý přítel,kterýho chci,ale když dá najevo,že by měl zájem,zase se objeví strach,že to dopadne stejně a zase se z toho snažím utéct a vytahuju staré chyby a pak mi zase chybí.Je to pořád dokola.Strach,že jednomu z nich ublížím a nevím,s kým být.Na jednu stranu chci vztah a na druhou z toho utíkám,bojím se závazků.Mám už několik let stavy,kdy dokážu proležet a probrečet v posteli celý den.Kolikrát si říkám,že už tu ani nechci být,všem akorát ničím život.Je to moje nerozhodnost,porucha nebo stav po rozchodu,který jsem v sobě nedokázala uzavřít a v hlavě si tomu chci dávat šance,ale v reálu tomu nevěřím?Už se mi toto stalo podruhé.S někým jsem byla,necítila jsem se spokojeně, jiný mi nabídl pomoc,ale pak jsem neustála rozchod a ani pomyšlení na "záplatu"