Nucené zavření do léčebny
Dobrý den , již mnoho let má moje matka problémy se shromažďováním nalezených věcí k tomu se přidává rok co rok větší problém uklidit po sobě - odpadky. Vlastní malý byt o rozloze cca 25m2 a ten je celý plný odpadků, oblečení a harampádí. Nevím v jakém stavu je nyní, byt jsem navštívila dobrovolně před víc než rokem a už tehdy byl všude nahromaděný odpad cca půl metru všude. Jde zaprvé o množící se hmyz atd. z důvodu špíny, sousedé jsou nespokojeni a spory se táhnou několik let. Další problém je můj starý otec (75), který je astmatik a tento stav se mu tím jen zhoršuje. Matka je svéprávná i schopna pohybu a nikoho cizího nepustí dovnitř. Je určitě i dohledatelné, že několik let nikoho nepustila na odpočet topení, vody... Nyní ji byl před několika měsíci přiznán,díky sociální pracovnici, která všechny potřebné dokumenty našla a vyřídila, invalidní důchod, nevím jakého stupně. Jde mi o to, že nechci aby to došlo do situace, kdy tam bude muset vtrhnout policie, byt ji soudně zabavili a ona nebude mít kde bydlet. Nevím jak situaci řešit, protože mi nedovolí z bytu nic odnést, je poté vulgární a agresivní. Nejrozumnější řešení mi přijde vzít si otce k sobě, matku poslat do léčebny a byt svépomocí uklidit. Jenže jak ji přinutit, aby do nemocnice šla? Další problém by byl, že by se po návratu situace opět opakovala. Jak jsem řekla svéprávná je a já nemůžu za ni dělat žádné úkony.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, hromadění odpadků bývá důsledkem duševní poruchy, hovoříme o tzv. kompulzivním hromadění či syndromu zaneřáděného obydlí. Ťoto počínání může být důvodem k nedobrovolné hospitalizaci, pokud nabyde rozměrů, kdy je ohroženo okolí pacienta, což se někdy stává a zdá se, že Vaše matka tuto podmínku může splňovat. Bohužel, asistence policie je v takových případech často potřebná. Pro lepší zmapování situace je možné kontaktovat sociální odbor či praktického lékaře, též je možné problém probrat na některé z linek důvěry. Váš plán řešení zní rozumně, držím palce.
Katka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den.
Děkuji za Váš dotaz. Domnívám se , že stojíte před nelehkou etapou života, a to nejen toho Vašeho. Váš dotaz odkrývá problém, se kterým se potýká zhruba 2-5% populace. Nejste v tom tedy úplně sama. Ne pokaždé se chce nemocný léčit a spolupracovat. Domnívám se , že stojíte před rozhodnutím, se kterým se musíte ztotožnit i z morálního hlediska. To, co navrhujete jako řešení, mě osobně nepřipadá jako špatný nápad. Pokusit se ochránit zdraví Vašeho otce a předejít nežádoucímu ekonomickému dopadu na rodinu, v podobě ztráty bytu. Zároveň chcete poskytnout své matce možnost léčby. Ve své praxi jsem se setkala s osobou, která kolem sebe chorobně hromadí věci, které již nelibě páchnou a běhájí v nich různá zvířátka... Pán nespolupracuje, zároveň žije ve svém domě, na svém pozemku. Takže okolí nezbývá nic jiného, než si stále dokola stěžovat. Domnívám se, že ve Vašem případě jste již vyzkoušela matku přesvědčit k léčbě a vyklizení bytu. Asi bych to být na Vašem místě, zkusila také. Přestože se domnívám, že léčba psychoterapií je běh na dlouhou trať, a raději bych jí ponechala na odborníkovi. Asi bych chtěla vyzkoušet všechny možnosti ,než přikročím k rozhodnutím razantnějším a spojila se s psychiatrem v místě bydliště Vaší matky. Společně s ním bych se poradila o možném postupu nebo případné léčbě.
Ve svém dotazu zmiňujete také, že je Vaše matka svéprávná, a že za ní nemůžete rozhodovat. Na závěr chci jen zmínit možnost podat na soud návrh na omezení svépravnosti a to právě v rozhodování o zdravotním stavu.
Považuji to za krajní řešení, ale pomůže-li to zúčasněným stranám překonat určité krizové období, přikročila bych , byť nerada i k této možnosti.
Upřímně máte můj velký obdiv, že jste se pustila do tak nelehkého úkolu a máte odvahu ho řešit.
Hodně štěstí.
Katka
Zpět na seznam