Strach z odebrání dětí
Dobrý den, odešla jsem od manžela, máme malé děti. Skončila jsem s nulovým sebevědomím (vnucované otázky jako jakým jsem přínosem, co pro děti jako matka dělám), vynucování si viny na všem negativním, co se děje (agresivní chování muže, sprosté nadávky, několik napadení i stresování dětí). Učebnicový příklad psych. týrání a manipulace. Jenže co teď? Mám VŠ, jsem sečtělá, cílevědomá. Nedokážu ospravedlnit, proč jsem to nechala zajít tak daleko. Manžel nesouhlasí se střídavou péčí, chce děti výhradně u sebe, že jsem špatná matka, že jsem děti ohrožovala na životě a zanedbávala. Měla jsem z manžela strach, věděla jsem, že se mě bude snažit o děti připravit, takže jsem plnila, co po mě chtěl. Pro něj nedostatečně, takže z toho vycházely konflikty. Některých pochybení ohledně bezpečnosti dětí jsem se skutečně dopustila, protože jsem měla nervy nadranc, nic se naštěstí nestalo, ale jak to teď hájit? Muž byl na ospodu, kde řekli, že výtky jsou závažné a na psychiatrické vyšetření, což přesně po mě už minimálně rok sám chtěl. Nyní chodím k psychologovi, ale jsem zklamaná, protože se po vylíčení příběhu zeptal, co po něm chci. Jak vypadá efektivní vyšetření? Nedokážu si představit, že přijdu do ordinace a řeknu „dle muže jsem nezodpovědná, umíte to vyléčit?“. Podívala jsem se na psychiatry v okolí a recenze „dr. mi věnovala pět minut času, napsala prášky a žádný příběh slyšet nechtěla“ mi nedávají naději, že mi někdo opravdu pomůže. Rodina stojí za mnou, jenže i tak jsem vyděšená.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, úvodní psychiatrické vyšetření trvá zhruba hodinu i více a příběh pacienta je v něm důležitý. Lékař musí vyslechnout, jaké má pacient potíže, co ho vede k návštěvě, má sejmout kompletní anamnézu a z toho všeho vyvodit nějaký závěr s kterým má pacienta seznámit. Z toho, co píšete se zdá, že to neproběhlo tak, jak mělo. Psycholog by se také měl vyjádřit, co si o problému myslí. Podle toho se pak dělá plán další terapie. V podobné situaci je také na zvážení požádat o služby právníka.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, myslím, že nejdřív potřebujete zahojit vlastní sebevědomí, k tomu je velmi dobrá psychoterapie. S pomocí terapeuta byste si mohla udělat takovou inventuru, v čem všem jsem dobrá matka, co všechno zvládáte, navzdory velmi těžkému období, které máte za sebou. A postupně se opravdu začít jako dost dobrá matka také cítit a vystupovat tak před ostatními. Neberte otázky psychologa jako útok, otázkou "co právě potřebujete" se mohl snažit zjistit, co od něj vlastně chcete dostat, co potřebujete nejdřív. Je v pořádku i odpověď "vlastně sama nevím, pomozte mi se v tom vyznat". Neptá se vás jako u zkoušky, ale aby vám pomohl (pomohl se sama v sobě vyznat, sama si určit, co chci, apod.) Možná od něj vlastně nejdřív můžete potřebovat doklad, posudek, že jste jako matka "v pořádku", i tak mohla ve vaší situaci být tato otázka míněna. Další věc, kterou bych pro sebe ve vaší situaci chtěla já, by asi bylo právní nebo sociální poradenství - od zkušeného odborníka zjistit, jak se co nejlíp můžu obhájit proti nařčením, jak co nejlíp dokázat, že ač jsem byla sama pod tlakem, rozhodně jsem máma, která se umí a chce o své děti dobře starat. Existují i poradny, kde za služby nezaplatíte horentní sumy, zkuste ve vaší lokalitě hledat poradny pro rodinu, kde by možná uměli řešit pomoc nejen pro duši, ale i právní a sociální. Hodně štěstí!
Zpět na seznam