Umělý spánek léky a změna chování

Dobrý den, manžel po závažných zdravotních komplikacích musel být uspán na tři týdny do umělého spánku, po probuzení byl přesunut na ARO kde se objevili další komplikace v léčbě jako různé zzáněty vyčerpání organismu dokonce sepse. Nyní leží na umělé plicní ventilaci musí mít dializu stav je velmi vážný dostává řadu antibiotik léků a také dostává morfium. Po nasazení morfia nás nechce vidět s nikým mluvit je na nás naštvaný při každé návštěvě mi naznačuje ať jdu pryč nemůže mluvit ale vidím jak artikuluje jdi pryč, vypadni atd. nechce se nechat pohladit nechce mě vidět a to jsme měli docela ideální vztah a plánovali svatbu. Pořád dokola jsem mu opakovala že ho nikdy neopustím a že až se uzdraví tak si ho vezmu za muže, ale on teď kroutí hlavou jako že ne že si mě nevezme. Neberu to teď vážně protože má tolik léků a ten jeho stav je takový jaký je, ale je toto po morphiu normální nebo po tak dlouhém umělém spánku ? nebo se může i stát, že už nás nebude mít rád ? Je lepší mu nechat jeho osobní klid a nenavštěvovat ho a nebo stále za ním chodit a podporovat ho i když o to nestojí? Nerada bych mu v této situaci přitížila. Děkuji za odpoved
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, dovedu pochopit Vaše zoufalství a je mi to líto. Nicméně Váš manžel se nachází ve velmi vážném stavu, který doprovází mnoho komplikací. Za těchto okolností nelze přisuzovat změnu v jeho postojích jen morfiu, myslím, že není možné odhadovat, co se v jeho mysli následkem těžkého somatického stavu odehrává, jak vůbec vnímá realitu a okolní dění. V tomto bych se poradil s jeho ošetřujícím lékařem, popřípadě s psychologem, kterého má nemocnice k dispozici. Je pochopitelné, že tato situace na Vás těžce doléhá, v takovém případě by mohlo být užitečné, abyste vyhledala pomoc psychologa sama. Držím palce.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, je pro mě těžké odhadnout, jaké všechny důvody zde mohou hrát roli, a umím si představit, že vám v takové situaci není lehko. Možná bych zkusila na chvíli manželovo přání splnit a dát mu čas. Představuji si, že když je člověku špatně, může opravdu potřebovat klid a ticho a i dobře míněné ujišťování a podpora ho vyčerpává, protože ji možná nemá kapacitu ani vnímat, ani na ni nějak reagovat. Asi bych to formulovala nějak takto: "Dobře, budu respektovat, že mě tu teď nechceš, je to v pořádku. Zase brzy přijdu a když budeš chtít, budu tu s tebou. Řekneš mi, až se na to budeš cítit. Nebo si mě nech zavolat, kdykoli už to budeš chtít, přijdu". Nikdo nevíme, jak bychom se v takové zdravotní situaci cítili, takže to nemůžeme posuzovat a zdá se mi nejlepší se ptát a poslouchat, co ten druhý potřebuje. O společnou budoucnost bych si v tuto chvíli nedělala starosti, teď je vypjatá situace a úvahy typu "jak to s námi bude" mají čas až na dobu, kdy se zase dostanete do normálu. Hodně štěstí. Díky moc, Jana


Zpět na seznam