Dobrý už 5 let se placam po porodu s psychikou už mě to nebaví.v práci nevydržím přestane mě to tam bavit a neshody se spolupracujcima moje diagnosi panicka poruch, emočně nestabilní porucha osobnosti. Nemůžu spavat střídá se to jednu noc spím pak ne můj psychiatr mě poslal do zadnice ale tak nějak slušně a že to musím s psycholožkou pořesit už chodím 3 roky k psycholozce byla jsem na hospitalizaci vydrželo mi to jak stak na 4 měsíce být nejak v klidu ale zase se to vrací nemám už důvěru ke svému psychiatrovi od té doby co jsem jsi požádala o ID je na mě nějak jsi zasedli ale já opravdu se necítím dobře jak kdyby jsi myslel že jsi to vymyslím už týden mám chuť se predavkovat praskama ať nevnímám ten svět a několikrát jsem jsi vzala více rivotrilu aspoň na chvíli mimo začínám bláznit zkoušela jsem alkohol marihuanu a nepomáhá jaksi už nevím jak vysvětlít svůj pocit co cítím takové zvláštní napětí smíšené pocity útěku někde nevím kam!!
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, pokud jsou Vaše úzkosti spjaty s osobnostními rysy, pak bývá psychoterapeutická léčba tím hlavním nástrojem. Nedůvěřujete-li svému psychiatrovi, je pak možná lépe obrátit se na jiného. Není to nic proti tomu stávajícímu, jeho léčbu nejsem schopen ani oprávněn posuzovat, ale někdy se prostě důvěra vytratí a změna je to nejlepší, co se dá dělat. Psychosociální rehabilitací emočně nestabilní poruchy osobnosti se také zabývá pražská organizace Kaleidoskop, která Vám v tomto může poskytnout poradenství.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, dovedu si představit, že váš stav musí být hodně vyčerpávající, zvlášť pokud se už tak dlouho snažíte jej zlepšit bez trvalých úspěchů. A dovedu si i představit, že toužíte po nějakém úniku z reality, okamžité úlevě, nebo jak píšete útěku. Takové stavy asi míváme všichni, kdo máme zkušenost s utrpením, které člověku může nemocná psychika přinášet. Chtěla bych vás především povzbudit, že v tom nejste sama, že je nás mnoho, kdo vaše stavy znají na vlastní kůži. Mnoho z nás i v zoufalství vyzkoušelo různé rychlé cesty k úlevě – ale asi všichni tušíme, že právě ty mohou být velmi nebezpečné. Píšete, že chodíte k psycholožce, napadá mě, jak často se vídáte? Někdy je totiž potřeba opravdu každotýdenní práce k tomu, aby člověk mohl něco ve svém životě opravdu změnit. Každý psycholog také není zároveň psychoterapeut, i tento rozdíl může být důležitý. Ve všech případech je asi nejlepší začít u psychiatra, ke kterému byste měla mít důvěru. Pokud tomu tak není, asi bych se na vašem místě pokusila tento stav změnit, otevřeně si s ním promluvit o všem co vás trápí i o pocitech, které máte z vaší spolupráce a co byste případně potřebovala jinak. Držím vám palce, ať se vám podaří věci nastavit lépe a postupně dojít i ke zlepšení celkového stavu. Vydržte, jde to. Hodně štěstí.