Bezmoc
Dobrý den,chtěla bych poradit, co mám dělat, protože už nevím, co dál..je mi 18 let. Když jsem v klidu, jsem hrozně hodná holka, ráda všem se vším pomůžu, ráda dělám druhým radost a tak. Problém nastává v tom, když třeba věci nejsou podle mě, nebo podle mých představ anebo když pocítím beznaděj. V tu chvíli mi přeskočí v hlavě a dokážu být hrozně zlá.. Na lidi, který miluji.. Na mojí maminku, svého přítele a kamarádky.. Tenhle problém jsem měla vždycky, ale nikdy to nebylo hrozné, jako teď.. Hlavně jsem si to nikdy neuvědomovala, teď si to moc dobře uvědomuji i ve chvíli, kdy se to děje.. ale i přesto, že si to uvědomuji, to v tu chvíli prostě nejde ovlivnit. Stupňuje se to čím dál, tím víc.. V tu chvíli, dokážu říct opravdu ošklivá slova, které mě pak hrozně bolí.. S přítelem se kvůli tomu neustále hádáme. Dostalo se to až do takové fáze, že když třeba nechtěl udělat, co jsem mu řekla, začala jsem vyhrožovat sebevraždou.. Horší je , že v tu chvíli, kdy se cítím bezmocná, fakt přemýšlím nad tím, že bych si něco udělala.. už fakt nevím co s tím mám dělat, je to pořád horší a horší a bojím se toho, že se z toho fakt jednou zblázním.. a že přijdu o své nejbližší. Není to o tom, že bych se nad tím nedokázala zamyslet, poslední dobou nedělám nic jiného, je to fakt zlo.. prosím, poraďte, co s tím
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
za nepochybně dobrý fakt považuji to, že si problém uvědomujete a chcete s tím něco dělat. Za vhodné bych považoval, abyste začala docházet do psychoterapie - tam byste si mohla ujasnit širší souvislosti situací kdy ztrácíte kontrolu - co tomu předchází, zda jsou nějaké momenty, kdy je ještě chování možno korigovat a jak to rozpoznat, jaké strategie je možné k tomu použít, jak uvolňovat napětí průběžně, jak o tom co prožíváte komunikovat s okolím atd. Někdy k podobně vypjatým momentům vede například to, když člověk neregistruje či neprosazuje své potřeby - vyhovuje druhým do té doby, než je toho příliš a pak bouchne. V takovýchto případech je pak vhodné se učit své potřeby a přání rozpoznávat a hledat způsoby jak je komunikovat či prosazovat. Nicméně nevím, zda je toto váš případ.
Někdy, bývá vhodné ke stabilizaci afektů použít i psychiatrické léky, to je však třeba posoudit individuálně a na základě osobního setkání. Svou roli v tomto jednání mohou hrát i změny spojené s dospíváním a to jak tělesné (např. hormony) tak psychosociální - např. rozpor mezi faktickou závislostí na rodině a potřebou samostatnosti, nejistoty v nových rolích a situacích (zodpovědnost a nároky, práce, partnerství, sexualita) atd.
Za metodu první volby však v každém případě považuji konzultaci s psychologem, případně přímo psychoterapii.
Držím vám palce.
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, je moc dobře, že si uvědomujete, že něco není v pořádku, to je dobrý začátek. Moje kolegyně se prý chovala podobně, když byla v rané dospělosti, u ní v tom hrály roli symptomy schizofrenie a nepochopení okolí. Nejvíce jí v tomto pomohla psychoterapie, která jí pomohla nahlížet na problémy více komplexně a pokud možno s klidem. Což se lépe řekne, než udělá. Myslím, že navštívit terapeuta by bylo dobré řešení, nejdříve pro Vás samotnou, protože chcete nějak ovlivnit své chování a prožívání. Dobré by bylo nevynechávat z terapie také partnera, aby to mohl prožívat s Vámi a lépe byste porozuměli svým potřebám.
Zpět na seznam