Dobry den je mi 23 let mam syna jsem sním sama tatínek nás opustil když se syn narodil takže jsme už od zacatku sami pomáhají mi rodiče ale pokazde kdyz zmenim pohled na zivot proste se uzavru a jdu do pokoje vezmu telefon a jsem na nem do rana nekdy jsi myslim ze bych mela zahodit mobil a vsimat si vice vsech kolem sebe ale kdyz to delam vzdycky do toho neco vleze a zase me to hodi spet do stadia kde sem uzavrena nedavno jsem poznala muže do ktereho sem se zamilovala a začala jsem k nemu neco citit jenze ho ceka trest a ja mam strach ze o nej přijdu... Nedokazu z nikim komunikovat radeji poslu smsku jsem strasne uzavrena a porad jen brečím a dusim vse v sobe ikdyz se sverim ze vším kamarádce nic mi nepomůže na par dni jsem v pohodě a pak je to zase tak jak to bylo rodiče do toho na me nadávají ze se semnou neda komunikovat ze uz si ani nesednu ke stolu jako rodina zkratka něco se ve me zlomilo a ja nevím co
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
chápu, že vaše situace je obtížná a může vyvolávat řadu nepříjemných emocí. Zároveň zřejmě máte značně omezené možnosti, jak se s tím vypořádat. S věkem dítěte to nejspíš bude lepší, v tuto chvíli je to ale obtížné. Méně srozumitelné pro mě je, co vede k vašemu uzavírání se a co znamená „pokaždé když změním pohled na život“. Možná že porozumění tomu, co se v takových chvílích děje, může pomoci ke změně.
Z toho co píšete mi přijde, že se cítíte osamělá a možná i opuštěná. Napadá mě, že sociální kontakt a podporující vztahy i mimo rodinu, mohou vaše prožívání situace výrazně zlepšit. To, že vám sdílení s kamarádkou na pár dní pomůže považuji za dobré znamení. Jen se zdá, že byste takové podpory potřebovala více a častěji .. Kde a jakým způsobem můžete s rozvíjením vztahů začít? Jaké další činnosti vám pomáhají cítit se lépe či vás naplňují? Kdo, nebo co dalšího vás může podpořit?
Pokud vám nepůjde dosáhnout zlepšení vlastními silami, můžete využít i pomoci odborné – telefonát na linku důvěry, psychoterapii, návštěvu poradny pro rodinu a mezilidské vztahy.
Držím vám palce!
Vlasta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den,
děkuji za Váš dotaz do naší poradny, z kterého vnímám Vaši náročnou situaci a některé obtíže, na které hledáte podporu či odpověď. Zároveň bych ocenila Vaše rodiče za podporu, kterou Vám poskytují, i při péči o syna. Asi každá žena, která je samoživitelka by si přála mít ve druhé osobě, např. v partnerovi či kamarádce oporu. Mít možnost si s někým popovídat; sdílet, co zrovna trápí nebo naopak sdílet i radost, zážitky apod. Na to asi nepomůže telefon, jak i sama jste to popsala – všímat si více lidí a věcí kolem sebe. Možná ve Vašem okolí najdete spřízněnou duši. Nebo se zkuste zeptat sama sebe, proč se uzavíráte do sebe nebo že hledáte pomoc v mobilu? Je možné, že hledáte čas, klid pro sebe, kde budete Vy sama sebou. Velkou hodnotou v životě je právě i rodina, která nás podporuje v čase nesnází, máme někoho ke komunikaci, sdílíme společná jídla a tím i své zážitky apod. Vaše myšlenka – všímání si toho, co je kolem Vás – se mi moc líbí a mohla by Vám poskytnout i případné odpovědi nebo podpořit v dalším konání. Důležitá je přitom přítomnost-žít a prožívat svůj život tady a teď, dále i schopnost všímavosti, která Vám může otevřít možnosti v životě. Pokud se člověk uzavírá do sebe, potřebuje i opak, otevírat se pro sebe a ostatní. Možná najdete na této cestě i některé zájmy nebo činnosti, které Vám (a synovi) budou přinášet radost a naplnění. I kdyby se to napoprvé hned nepodařilo, nezoufejte a zkoušejte dál, je potřeba trpělivosti a vytrvalosti, i sama se sebou. Potom „oslavujte“ malé úspěchy a kroky směrem k zlepšení situace a stavu. Držím palce, ať se Vám daří. Přeji hodně štěstí a zdraví.