Dobry den, je mi 41 mam syna a manzela, bydlime u babicky, hledam praci, posledni dobou me nic nebavi,netesi a jsem porad nastvana a na vsechny protivna, coz bylo ikdyz jsem mela praci a dale mi vadi ze kdyz ctu jak nekdo ublizuje zviratum,nebo detem,tak jsem z toho hodne spatna a strasne me to trapi a porad na to musim myslet a predstavovat si to jak trpeli a jsem porad vyplasena z ruznych zvuku hned si myslim, ze se neco deje nebo leti letadlo a ja uz mam pocit ze pada atp. Je to hrozne co s tim? Dekuji Katka
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
na základě toho co píšete se nabízí úvahy nad tím, v čem je pro vás současný žívot zatěžující a co vám naopak přináší radost a uspokojení. Vaše prožívání může být z velké části reakcí na tyto okolnosti. Pokud tomu tak je, bylo by vhodné hledat způsoby , jak nepříznivé vlivy mírnit a naopak posílit ty pozitivní. Někdy je užitečné o svých prožitcívh mluvit s dalšími lidmi - to často otevře nové pohledy na situaci, někdy již samo sdílení vede k úlevě.
Pokud nemáte nikoho s kým o tom lze promluvit, nebo to nevede k dostatečnému zlepšení, můžete vyhledat odbornou pomoc. Například zavolat na linku důvěry nebo navštívit psychoterapeuta.
Držím palce.
Vlasta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den a děkuji za Váš dotaz do naší poradny. Z popisu vnímám, že se necítíte zrovna spokojeně, snažíte se najít radost, smysl, jste citlivá na některé podněty apod. Nechci Vaši situaci zlehčovat, ale asi každý z nás, ať už muž nebo žena či dítě, občas zažíváme jakousi vnitřní nepohodu, přijde období, kdy se nám nic nedaří, jsme bez chutě a elánu, cítíme se na „draka“… Z vlastních prožitých zkušeností mohu s Vámi nyní sdílet snad mé poznatky. V takový okamžik se snažím opravdu vědomě zaměřit mou mysl na to a všímám si toho, co mi jde nebo co mi dodává alespoň trošku naděje. I když se to na první pohled nemusí zdát, tak takové maličkosti jako ranní vstávání, přítomnost Vašeho syna a manžela, nákup chleba a másla, společný oběd s babičkou nebo společně strávený čas s Vašimi „chlapy“, to jsou právě ty věci, které aspoň trochu přinesou radost, záchvěv potěšení apod. Postupně se začneme cítit zase silnější, užitečnější, vrátíme se do „naší role“ jako maminka, partnerka, žena, vnučka. Začne nás život a běžné věci opět naplňovat, bavit. Jen jsme prostě na nějakou dobu ztratili z dohledu ty maličkosti, které utváří náš den, přináší úsměv, pocit bezpečí apod. Tuto metodu můžete zkusit i Vy, co myslíte? Každopádně oceňuji Vaši odvahu a důvěru ke sdílení Vašich pocitů. Obranou proti obavám a strachu bývá opak, tedy pocit bezpečí a jistoty. Jste mladá žena, staráte se o svou rodinu, snažíte se najít práci, tedy i finanční jistotu apod. Nevím, jak velký je Váš syn, ale pohrajte si s ním, možná Vám ukáže svět i dětskýma očima. A nezapomínejte, co vše a jaké maličkosti jste již nasbírala, od toho se může odpíchnout. Držím palce, ať se Vám daří. Přeji hodně štěstí, zdraví a spokojenosti.