Jak se dát dohromady…

Dobrý den, můj problém spočívá v tom, že jsem naštvaná a nevím na co. Je to složité to vysvětlit. Něco mě naštve a mě to drží strašně dlouho a pak ani ve finále nevím na co to je. Taky to někdy přijde samo, mám otrávenou náladu, nic se mi nelíbí, cokoli někdo udělá lip než já tak jsem opět naštvaná, je to tak asi že se furt hrozné lituju a chci aby mě okolí taky litovalo a jednalo se mnou v rukavičkách. Přitom vnitřně to tak vůbec nechci a snažím se tomu bránit. Nějakou poměrnou cast už jsem překonala, ale tohle se mě furt drží. A nevím už jak dal.. Otravuje mi to život. Dekuji za odpověď.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, zajímavé mi přijdou tipy a podněty o kterých píše peerporadkyně. Dále mě k tomu napadá, že v situacích, kdy se nám delší dobu nedaří nějaký problém vyřešit, máme několik možností, jak šanci na jeho "rozlousknutí" zvýšit. Do značné míry to platí i o našem prožívání a chování. Můžeme získat nové podněty, které mohou k řešení přispět. V tomto případě jím může být sbírání tipů "co s tím", četba relevantních knih, rozhovor s dalšími lidmi o tom, jak podobné potíže zvládají. Možností je požádat o pomoc experta, což v tomto případě může být psycholog, psychoterapeut nebo psychoterapeutická skupina. Je také možné, dát tomu ještě čas - čekat a zkoušet dosáhnout změn samostatně jako se vám to podařilo v dalších oblastech. Z toho že píšete však spíše ususuzuji, že vám již čekání a zkoušení připadá dlouhé. Můžete se tedy pustit do zkoušení těch dalších cest. Téměř jistě přinesou nějaké zlepšení, doufejme že i výrazné. Držím palce!
Avatar

Vlasta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den a děkuji za Váš dotaz. Z Vašeho popisu vnímám, že hledáte podporu ohledně pocitu naštvání (jakoby bez příčiny nebo určitého důvodu), změny nálady, pocit lítosti apod. Podobnou frustraci nebo rozmrzelost zažívám, když něco dělám a mám pocit, že to není dostatečně dobré a nejsem s tím úplně spokojená. Tím pádem vidím spíše dobré výsledky u ostatních apod. Je to důvod k zármutku nebo ke zlosti? Kolikrát jsem si nad tím lámala hlavu, ale přitom vlastně někdy postačí změnit úhel pohledu, nezapomenout sama sebe ocenit, vidět i něco dobrého u sebe a okolo mne. Není to jako dívat se přes růžové brýle, jen jakoby vyčistit brýle a zahledět se na zdárné, radostné maličkosti, u kterých pociťuji radost, spokojenost apod. Zároveň tím i snížím vysokou laťku svých nároků na sebe. Při takovém procesu to chce většinou naši trpělivost, vytrvalost a neztrácet naději, že opět bude lépe. Třeba zrovna jde o přechodné období a zase se vše ujasní a ustálí. Pak budeme spokojené. V minulosti jsem se setkávala i s jinou metodou - schopnost radši se radovat z poloplných sklenic než plakat nad poloprázdnými, případně vnímat ty prázdné jako příležitost k doplnění, radši než problém. Kolega v práci mě taky učil, podobné stavy a nálady naštvání zkusit pojmenovat. Když člověk něčemu najde vhodný a trefný název, pak se s tím lépe pracuje a dokonce přijdete i na to, jak se s tím vypořádat. Někoho jiného rozladí aktuálně např. i aprílové počasí, které si dělá, co chce, ale my lidi se s tím třeba nedokážeme tak rychle vyrovnat a být nad věcí. Nejspíš neexistuje univerzální recept na mrzutost, rozladění apod. Každý člověk reaguje jinak na jiné podněty. A na nás lidech je, abychom si zkusili najít „účinný pohled na sklenici“. Nebo se spíše obrátit k tomu, co alespoň trochu funguje. Jednu maličkost přidat k té druhé, a pak uvidíme vlastně hromadu dobrých maličkostí, kterých si začneme vážit a v nás se konečně rozplyne mír, pohoda a spokojenost. Doufám, že jsem Vám tímto mohla nabídnout alespoň pár tipů k vyzkoušení, k zlepšení nálady. Držím palce, ať se daří a Vy najdete to, co hledáte. Přeji hodně štěstí a zdraví.


Zpět na seznam