Je to normální

Dobrý den, pokud je mi známo (jsem psycholog nikoli psychiatr), tak antidepresiva pokud správně účinkují, zmírňují stavy které považujeme za "chorobné" - například projevy deprese či úzkosti. Nepřidávají tedy "něco navíc". Dokáži si představit, že díky zmírnění úzkosti si troufnete říct nebo učinit něco, co byste si jinak netroufl. Překvapilo by mě však, pokud by to nebylo chování, ke kterému máte tendenci i bez léků. Hledal bych tedy příčiny změn vašeho chování buď ve spontánnějším projevu, nebo v tom, že v dospívání se mohou velké změny odehrát během několika měsíců. Nezmiňujete, zda docházíte na psychoterapii. Pokud ne, tak bych to velmi doporučoval. Úzkostné potíže je vhodné léčit kombinací psychoterapie a farmakoterapie téměř vždy, tím spíše pokud začínají v dětství nebo dospívání. Přeji, ať se vám daří.

Dobrý den, těžko na dálku a ze stručného popisu soudit, obojí je možné. Myslím, že ve vašem věku je naprosto běžné mít s rodiči větší nebo menší konflikty a neshody, měla jsem to tak kdysi já, měla to tak nedávno moje dcera a k dospívání to prostě patří. Je možné, že díky zmírnění úzkosti pomocí léků si troufáte dávat víc najevo své názory a rodiče na to nebyli zvyklí. Asi bych vám poradila, abyste vy i rodiče brali pár nejbližších let věci raději s nadhledem a obě strany se snažily nedělat si navzájem víc utrpení, než jakému se nedá vyhnout. Ale jestli si můžu ještě dovolit další radu vám osobně, zkuste se zamýšlet nad tím, proč úzkostem podléháte a jak se jich zbavit i jinak, než jen s pomocí léků. Mně na úzkosti pomohly pravidelné rozhovory s psychoterapeutkou, ve kterých jsme se postupně naučila úzkosti tolik nepodléhat. Změnu myšlení a prožívání nemohou udělat žádné léky na světě. Existují poradny pro mládež nebo pro rodinu, kam je možné docházet i anonymně a bez placení. Zkuste zvážit i tuto možnost, jak se úzkosti zbavit. Ať se nestane vaším celoživotním problémem. Hodně štěstí.