Má dcera mě uráží a ponižuje
Dobrý den. Mám dceru, která je hodně dominantní.Hodně jsem jí rozmazlila. Od narození jejího prvního syna jsem se prakticky o něj starala já a přilnula jsem k němu a on ke mně. Pak se dcera odstěhovala s novým přítelem. Vždy, když potřebovali, tak jsem hlídala. Když šli na mejdan, na hory, za přáteli. Pak se jí narodilo další dítě a opět jsem hlídala, jak potřebovali. Vždy, když už mě nepotřebovala, začali mě komandovat. Co jsem udělala špatně, proč má malý tyhle kalhoty a ne ty druhé atd..Jeden čas jsem bydlela u ní a na denním pořádku byly zákazy /teď se nekoupej, vzbudíš děti, teď si nevař-překážíš mi atd /. Když jsem se odstěhovala já, vše se opakovalo. Svá vnoučata miluji a mám jen je. Navíc, ten starší, co jsem ho do dvou let vychovávala je na mne závislý. Moc si rozumíme. Má dcera mi ho ale nechce dávat, i když se dohodneme, rozmyslí si to pak. Pořád jí něco vadí a teď mě dorazila tím, že mi řekla, že smrdím. Přitom u nich doma je plno zvířat, která páchnou, protože je nevyklízí, všude má bordel, stále tráví každou volnou chvilku jen na telefonu. Vnoučatům se po mně moc stýská a mě po nich také. Nejsem žádná stará babča. Jsem dost moderní a mám velký rozhled. Ale bolí mě, že má dcera mi neustále dává najevo, jak mnou pohrdá a chová se ke mně jako k plebsu. Už nevím, jak dál.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
chápu, že takové konflikty a situace pro vás mohou být zraňující. Myslím že je v takových situacích vhodné hledat rovnováhu mezi tím co snesu a co si nenechám líbit , co dávám a co dostávám i mezi udržením kontaktu (především s vnuky) a vzdálení se kvůli nepříjemnostem, které kontakt přináší. Vhodné je též hledat v životě i další pilíře a zdroje, jak o tom píše peer poradkyně.
Přeji, ať se vám podaří najít způsob, jak být v kontaktu s vnuky příjemněji.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, dovedu si představit, že je to těžká situace a jak to bolí. Napadá mě ale, že možná nějaká přestávka, oddych a odstup vám může prospět. Podle mé zkušenosti není dobré mít v životě hodně pozornosti soustředěno jen na "jeden pilíř", je dobré čerpat svou životní pohodu z více zdrojů právě proto, aby člověk nebyl závislý jen na jednom. Píšete, že máte rozhled a nejste usedlá, proto bych na vašem místě zkusila dát si od styků s dcerou a její rodinou přestávku a hledat i jiné kontakty a činnosti, které vám budou dělat radost a "živit" vás. Možná si pak dcera uvědomí, o co přichází a hlavně získá (ač možná bolestně) právě větší úctu k vám i vašim schopnostem. Jak to bývá, často zjistíme, co jsme měli, až když o to přijdeme. Zkoušejte hledat životní radost někde jinde a nedejte si ji vzít ani poté, co by dcera prohlédla. Pokud - jak sama píšete - jste dceru rozmazlila a necháte si od ní líbit nepěkné chování, vlastně jste tak způsobila, že si vás neváží. Věřím, že by se to dalo změnit tím, že si sama začnete víc vážit sama sebe a některé věci si prostě nenecháte dál líbit, dáte najevo, že jsou určité hranice, za které nepůjdete. Můžu vám doporučit nějakou knihu o asertivitě, kdysi mi moc pomohla její pravidla, která se dají shrnout do věty, že člověk má prokazovat stejnou úctu sobě, jako ostatním, nevyvyšovat se, ale ani se neponižovat. Hodně štěstí a ať se vám změna povede.
Zpět na seznam