Má to všechno vlastně cenu?

Dobrý den, otázky související se smyslem života, hledáním místa ve světě, vlastní hodnoutou atd. si čas od času pokládá řada lidí. Jedním z období, kdy jsou obzvášť naléhavé bývá období dospívání, kde souvisí s postupným přechodem do dospělosti se všemi jejími výhodami, nevýhodami a rutinami. Sám si dodnes dobře pamatuji, jak mě na střední škole podobné otázky zneklidňovaly a někdy i trápily (a to mě nepotkaly takové zvraty jako covidová opatření..). Univerzální odpověď na takové otázky neexistuje. Musíme si ji hledat a vytvářet sami. U závažných a složitých otázek bývá výhodné, když má člověk k diskusi a uvažování „parťáka“. Další pohledy mohou obohatit, sdílení a podpora pomáhá těžkosti a nejistotu unést. Někdy je vhodným „parťákem“ někdo z blízkého okolí, ke komu máte blízko a můžete mu důvěřovat. Pokud nikoho takového nemáte nebo vás i tak tyto otázky příliš trápí, je vhodné poradit se s odborníkem. Tím může být např. školní psycholog, klinický psycholog, psychoterapeut nebo telefonní linka důvěry. Podle toho, jak se vše vyvine uvidíte, zda půjde o několik konzultací nebo o delší spolupráci. Z toho, že návštěvu psychologa v dětství nevnímáte jako příliš přinosnou, nelze téměř nic vyvozovat o návštěvě ve zcela jiném věku i situaci. Držím vám palce a přeji, ať na své otázky nalézáte uspokojující odpovědi.

Dobrý den, ačkoli jsem mnohem starší, vaše pocity mám občas taky, nezoufejte, přepadají někdy každého. Jste na začátku života, proto je docela v pořádku, že jste nejistá z toho, co vám přinese a jak v něm obstojíte. Ze své docela dlouhé životní zkušenosti vám mohu potvrdit, že obvykle lidé, které podobné otázky trápí, mají často víc schopností a odpovědného přístupu k životu než ti, co o ničem ani nepřemýšlí. Nebojte se, že neobstojíte, škola o takové schopnosti často vypovídá hodně málo. Podle své dcery, která byla na gymplu před pár lety, i podle dalších studentů vím, že někdy školy mají na lidi přemrštěné nároky, často dost předpotopní ve stylu memorování a lpění na zbytečných detailech místo aby vás povzbuzovaly k přemýšlení a chápání souvislostí. Snažte se školou projít s co nejméně pošramoceným sebevědomím, o to jde nejvíc. Život i svět jsou krásné a hrozné zároveň, jsou kompletní. Hodně mi pomáhá cíleně si víc všímat toho prvního, nacházet krásu v každodenních maličkostech, nebrat je jako samozřejmost, protože samozřejmé nejsou. Snažím se počítat s tím, že vždycky budu mít hezké chvíle a zážitky a taky ty bolestné nebo otravné, že je to tak v pořádku. Každý den má jen 24 h a i ten blbý o půlnoci pomine - a nový den může být daleko lepší. Věřte sama v sebe, ve svůj potenciál, schopnosti a možnosti, jsou ve vás, i když je třeba zatím nevidíte. A budou se stále rozvíjet, jste stále teprve na začátku. Pokud se vám to nedaří, najděte si k tomu pomocníka. Dobrý psychoterapeut vám v tom může hodně prospět, hledejte takového, ke kterému budete mít lidsky dobré pocity, musí vám sednout. A nečekejte výsledky po pár setkáních, najít sama sebe, to, co je ve vás cenné nejde hned, ale stojí to za to. Určitě jste cenný a šikovný člověk, všichni tu výbavu v sobě máme, vůbec o tom nepochybujte. Jen ji někdy neumíme sami objevit. Jde to a moc vám přeji, ať se vám to podaří a jste spokojená - se životem i sama se sebou. Vlastně ještě jedna věc: ta spokojenost není konstantní stav, chvíli tu je, pak je zase pryč. Není možné být spokojený pořád. A taky je moc užitečné se naučit být spokojený, nečekat, že to přijde samo, můžeme to hodně ovlivnit tím, čemu v životě věnujeme pozornost. Když si řeknu, že si teď budu všímat všeho, co je na světě a mém životě špatně, do pár hodin bych mohla propadnout do pekla deprese. A funguje to i naopak! Tak se držte.