Nechuť k mateřství

Dobrý den, nejsem si jistá, jestli sem dotaz tohoto druhu patří, ale kdo se nezeptá, nic se nedoví. Takže, už od mala jsem věděla že děti mít nechci a nepřešlo mě to ani v pubertě. Z okolí slýchám moudra tipu "jen počkej až začnou tikat biologické hodiny" nebo "žádná žena nemůže být bez dítěte úplná a šťastná" a tak podobně. Ale já to tak nevidím. Jsem ve věku, kdy ode mne lidé očekávají, že si založím rodinu ( je mi 27), usadím se a začnu rodit děti a přez to ani po jednom z toho netoužím. Přitom nejsem nijak chladná nebo bezcitná ani kariéristická. Jen prostě chci trávit čas sama nebo nanejvýš s přítelem. Různé matky mi říkají, že nemám ani ponětí o co přicházím ale to se mýlí. Mám o 10 let mladšího bratra a dobře si pamatuji jak ho přivezli z porodnice a jak jsme se o něj s matkou staraly. Bylo to krásné období ale znovu už ho prožívat nechci. Jsem tedy normální a v pořádku, pokud nechci mít děti? Prý jsem sobecká, když chci žít sama a podle svého, cestovat, věnovat se svým koníčkům a být šťastná sama. Děti mám ráda ale vlastní mít prostě nechci. Snad jsem pro tenhle "rodinný život" moc impulzivní a "živá". Děkuji za odpověď.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, výskyt potřeby mít vlastní děti se u různých lidí liší. Jeho základ je instinktivní (tedy vrozený), následně však vstupuje řada dalších vlivů, které ho modifikují - kulturní prostředí, výchova, zkušenost, aktuální životní situace atd. Odlišnosti bývají jak v kvalitě (v tom co chci a jak to prožívám), tak i v době, kdy se potřeba projeví. Analogicky můžeme sledovat výrazné rozdíly v tom, jak se u různých lidí projevují jiné instiktivní potřeby - jídla (správněji příjmu potravy) či sexu. Myslím, že máte právo zvolit si svou životní cestu a pokud do ní nepatří rodičovství, není to žádný patologický (chorobný) projev. Zvláště pokud jste takto se svým životem spokojená a v souladu. Za mnohem problematičtější považuji situace, kdy se člověk do rodičovství z nějakého důvodu nutí, nebo jím řeší svou bezradnost s náplní života. Zároveň ale není vyloučeno, že se u vás touha po dětech ještě objeví. Přeji, ať se vám daří žít spokojený život.
Avatar

Agáta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Můj názor je takový, že pokud to opravdu myslíte tak, jak píšete, že to je úplně v pořádku. Problematické by mi připadalo, kdybyste si to třeba rozmyslela v padesáti letech a najednou začala usilovat o miminko. Nebo kdyby to byla jen taková póza. Znala jsem ženu, která všechny své kamarádky neustále šokovala tvrzeními, že ona děti nechce a nikdy mít nebude. Pracovala a ve volném čase se učila německy. Pak náhle sbalila kufry, odjela do Německa a porodila tři děti. Prý, říká se to, nevím. Znala jsme osobně i muže, jež mi tvrdil do očí, že on děti nechce v žádném případě nikdy a že má naprosto jiné hodnoty, už je otcem, nevím, zda šťastným. Znám ale i ženy a muže, které děti prostě nechtějí a je to v pořádku. Mně osobně připadá celkem dost fajn věnovat se dětem jiných rodičů, pokud s tím všichni souhlasí a jsou pro.


Zpět na seznam