Nenávist

Dobrý den, chápu že vás výrok matky ranil, přemýšlím zda to bylo řečeno v afektu, nebo zda to nese i nějaký vážněji míněný obsah. Je vcelku běžné, že od svých rodičů (často i neuvědomovaně) přebíráme normy a vzorce chování, které pak bezděky používáme. V některých situacích je to účelné, jindy je to však nepříliš vhodná automatická reakce, která je neúčelná, nebo dokonce v rozporu s našimi stabilními hodnotami a přesvědčeními. Prvním krokem ke změně je uvědomění si, že se tak děje. (Domnívám se, že v této fázi se nacházíte.) Dalším je hledání a upevňování alternativních reakcí - lepších / dalších možných. O to se může snažit samostaným úsilím (pokud budete přemýšlet o situacích s kterými nejste spokojena, a vytvářet alternativní -vhodnější scénáře), s podporou svých blízkých (hovořím o tom s kamarádkami, partnerem apod.) nebo s využitím odborné podpory (podpůrná skupina pro matky, poradna, psychoterapie). Zároveň platí, že v případě, kdy je člověk unavený, přetížený, zahlcený .. je tendence reagovat podle automatických (starých, nevhodných) vzorců mnohem vyšší. Proto je vhodnou prevencí a předpokladem nezapomínat na sebe i své potřeby a průběžně je naplňovat, jak to situace dovolí. Zvláště s malými dětmi je k tomu mnohdy potřeba podpora a pomoc okolí a jen vyjímečně se to daří optimálně. Přeji, ať se vám i vašim dětem dobře daří

Dobrý den, náš dospělý vztah s rodiči určitě ovlivňují všechny minulé zážitky s nimi, tím jsem si jistá a bylo to pro mě jedno z témat, které jsem řešila v psychoterapii. Napadá mě kniha Zbavit se minulosti, která mi taky dost vyjasnila, doporučuji. Mně se osvědčilo spíš se snažit si vzpomenout a pochopit, co mě v dětství utvářelo, proč jsme to tak s mými rodiči měli a jaké to na mě zanechalo následky. Až pak, když jsem si to nejdřív pořádně vybavila, jsem se snažila pochopit, že dělali vše nejlíp, jak to uměli a nebyly v tom zlé úmysly. I tak mi trvalo dost dlouho jim "to odpustit". Mnohokrát jsem se přistihla, že můj nepřiměřený vztek je způsobený víc minulými (dávno jakoby zapomenutými) zkušenostmi než momentální situací. Věřím ale, že tento postup je užitečnější, než potlačování a snaha jen vše zapomenout a chovat se jinak, to mi prostě nešlo, vždy jsem automaticky sklouzla do emocí a jednala pod vlivem minulosti, marná bylo moje snaha to zvládat jinak. Zkuste (ať už sama nebo s pomocí nějaké poradny, terapie) tento proces. Pak se vám možná podaří se při kontaktech s matkou chovat jinak a vztah napravit nebo dokonce v nějakém rozhovoru s ní si nastavit nová pravidla. I když je vždy lepší, když se snaží obě strany, i změna vašeho chování může v matce udělat nějakou změnu, pokud by dohody příliš nefungovaly. Hlavní jsou ale asi především vaše vnitřní "nánosy z minulosti" a tím i pohoda nebo spíš nepohoda, kterou cítíte. A to se určitě vylepšit dá. Hodně štěstí.