Neschopnost dělat školu
Dobrý den,
Už od útlého věku trpím sociální fóbií, momentálně i úzkostně-depresivní poruchou, derealizací a poruchou spánku. Můj dotaz směřuje hlavně na školu, na základní škole jsem patřil mezi “šprty” a to jsem se nikdy moc neučil, prostě jsem byl takovej ten génius, kterej má z většiny věcí za 1. Jenže na přelomu 9té třídy se všechno změnilo, začal jsem strašně nenávidět školní systém, systém na jakém je založena škola a to, že je absolutně neřešeno psychické zdraví žáků. Tím šly i rapidně dolů moje známky. Momentálně jsem na střední ve druháku s tím, že jsem propadnul. Nezvládám ve škole sedět, mám neskutečné úzkosti a když mám jít k tabuli, tak skoro nedýchám, ale i tak tyhle věci umím tak dobře maskovat, že jsem jenom ten idiot co se něco zase nenaučil. Nejsem absolutně schopný se soustředit na učení, někdy mi dělá i problém vstát jenom z postele a už vůbec mě nenapadne udělat cokoli do školy. Psycholožku už jsem měl, konkrétně v době kdy byla distanční výuka, kterou jsem těžce nezvládal a byly chvíle, kdy už jsem chtěl tenhle kolotoč úzkosti a depresí vážně zastavit. Nepříjde mi ale, že by mi nějak pomohla, jsou to jenom slova do vzduchu člověka, kterej to má jenom načtený a nikdy tyhle věci nežil. Prášky moc nechci, protože je to jenom způsob jak se sjet a nevnímat realitu, ale někdy mi to příjde už jako poslední řešení. Chtěl by jsem nějakou radu na to, jak dokázat ještě aspoň trochu fungovat a nepropadnout se úplně na dno.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
chápu že se sociální fobií, úzkostmi a depresemi je pro vás fungování ve škole obtížné, přestože intelektově by to pro vás nebyla potíž. Navíc lze předpokládat, že distanční výuka a sociální izolace byly dalším vlivem, který mohl situaci zhoršit.
Nemohu posoudit, jak vaše setkání s psycholožkou probíhala. Mnohdy se však pozitivní efekt začne objevovat až po řadě setkání, navíc postupně. Možná by bylo užitečné, abyste jí své nespokojenosti sdělil a způsob práce jste pozměnili. Je samozřejmě také možné, že to mezi vámi "nesedlo" a pak by bylo na místě hledat pomoc jinde. Vhodným nástrojem by pro vás mohl být i nácvik relaxačních technik (případně jógy, tai-či), s jejichž pomocí lze úpzkost mírnit a lépe unést.
Další podporu je možno hledat v oblasti pedagogicko-psychologické (pedagogicko-psychologická poradna, školní psycholog). Bylo by vhodné zvážit, zda není na místě určité přizpůsobení školních nároků vaší situaci - například nahradit písemné prověření znalostí místo zkoušení před třídou.
Co se týká léků, rozhodně bych je dopředu nezavrhoval. Při dobře nastavené psychiatrické medikaci (ve vašem případě pravděpodobně antidepresiv - přes svůj název zmírňují i úzkosti) není člověk "sjetý a mimo realitu". Naopak se zmírní nežádoucí projevy (obavy, úzkosti, potíže se spánkem, depresivní ladění atd ) a prožívání je tak podobné, jako u většiny ostatních lidí. (Na spíše filosofickou diskusi by pak bylo, jestli vás touto změnou spíše nevedou k reálnému vnímání .. pakliže za realitu považujeme to, na čem se shodne většina.) Prožitek účinku je tak podobný např. Paralenu, kdy přestanu mít horečku, "sjetý" však rozhodně nejsem. Je ale dobré dopředu počítat s tím, že účinek antidepresiv obvykle nastoupí po 3-6 týdnech pravidelného užívání.
Domnívám se, že všechny tři zmíněné postupy stojí za vyzkoušení. Navíc se navzájem nevylučují a pokud je využijete souběžně, může se jejich efekt vzájemně posilovat. Pro ilustraci: s pomocí léků mám menší nervozitu z referátu před třídou, v důsledku toho uspěji a mám zkušenost, že není třeba se toho tolik bát a je v mých silách to zvládnout. Tato zkušenost (pokud je opakovaná a silná) pak do budoucna mění naše očekávání a tím i obavy z nyní krajně náročné situace. A tato zkušenost přetrvává i do období, kdy léky užívat nebudete.
Držím vám palce a přeji ať je brzy alespoň o kus lépe!
Katka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Děkuji za Váš dotaz. V určitém ohledu jste mně připomenul moje mládí a věk povinné školní docházky. Vzpomínám si, jak jsem bojovala s autoritami, popírala jejich tvrzení, přestože pocházela z životní zkušenosti a moudrosti. Základní školu jsem absolovala bez problémů , nemusela jsem se učit. Střední škola, bylo ale něco jiného. Tam už jsem se musela naučit učit, proto abych odmaturovala. Jen jsem v tomto věku upřednostňovala zábavu, před povinostmi. Nakonec jsem se začala připravovat na vyučování. A o "svatém" týdnu doháněla co jsem první dva roky podceňovala.
Ve svém dotazu píšete , že máte problém se soustředěním. Napadá mě , že to může souviset s depresí. Léky by Vám mohly pomoci i s tímto problémem. Jenom "neházejte flintu do žita". Je to tak trochu alchymie, najít lék, který Vám bude vyhovovat. Stejně tak naučit se přijímat pomoc odbornou. Na Vaše otázky Vám odpověděl psycholog. Já nemohu nic jiného, než s ním souhlasit. Nevzdávejte se, berte to jako výzvu. Život je neustále hledání a je také plný překvapení i přesto, že máte stížený start.
Hodně štěstí.
Katka
Zpět na seznam