Dobrý den, je mi 20 let jsem momentálně po škole a začal jsem pracovat. Už od střední školy vím že svůj obor nechci dělat a byl jsem tam jenom abych ho dokončil. Kvůli Covidu mi nevyšel vstup do armády protože nenabírají. Musel jsem nastoupit do jiné práce a stále nevím co chci v životě dělat. Říkám si že v práci přežiju ten ani ne rok ale tahle práce to nebude. Bohužel nesnáším lhaní a když řeknu že chci odejít příští rok tak mě nikdo nepřijme. Už i ve škole jsem si stále kladl otázky jako co budu dělat nebo jestli to má smysl se vůbec snažit bez kapky štěstí které nemám. Pomalu upadám do depresí ze kterých mě vždycky někdo vytáhl ale teď už to je moc. Nevím co v životě dělat a po dvou letech Covidu a ležení doma ani nevím jestli něco dělat chci. Furt přemýšlím že ukončit to je jednoduché ale zklamal bych lidi kolem sebe. Jinak bych to už asi udělal. Nevím co dál
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
dokáži si dobře představit, že dlouhodobější nejistota nad tím, kam svůj (pracovní) život nasměrovat může být např. znejisťující, tísnivá, demotivující. Za pozitivní považuji to, že dokážete zmobilizovat vnitřní zdroje a dokončit určitý úkol i když je to pro vás náročné – jako tomu bylo v případě vaší střední školy.
Když přemýšlím o možných řešeních, připadá mi, že jste na své starosti sám. Máte ve svém okolí někoho, s kým můžete své prožitky a úvahy sdílet? Je možné někoho chápajícího a podporujícího nalézt? Odhaduji, že i ve vašem okolí je několik lidí, kteří podobné otázky někdy řešili a mohlo by pro vás být inspirací, co jim pomohlo to zvládnout. Co vám brání využít onen rok k tomu, že můžete různá zaměstnání vyzkoušet? Třeba zjistíte, že jsou pro vás i další zajímavé možnosti... Nebo můžete naopak přijmout jakoukoli práci která vás uživí a realizovat se v jiných životních oblastech, které vás naplňují a baví..
Pravděpodobně by vám v těchto úvahách a hledání řešení pomoha psychoterapie, proto bych vám doporučoval zvážit objednání se k psychologovi. Bez zbytečných odkladů bych to pak doporučoval udělat v případě, že vás úvahy o sebevraždě nezačnou opouštět, nebo se budou zhoršovat.
Držím vám palce a přeji, ať najdete cestu k tomu, jak být v životě spokojený.