nevím, kdo vlastně jsem

Dobrý den, je mi 17 let a už nevím, jak dál. Nevím ani, kde začít, jak jsem ze všeho zmatená. Asi před dvěma měsíci na mě vše padlo a já si uvědomila mnoho věcí. Celou dobu jsem nežila, tak jak bych chtěla, ale tak jak bych podle mě měla. Měla jsem touhu být pro všechny dokonalá, aby o mně nikdo neřekl nic špatného. Měla jsem strach, že udělám něco špatně. Vždy jsem se přizpůsobovala okolí, ale nikdy jsem nedělala věci podle sebe. Vše došlo tak daleko, že já vlastně ani nevím, kdo jsem, ani jakou mám povahu, vlastnosti, vše jsem chtěla měnit. Nevím, co mám ráda, co mě baví. Teď momentálně mě nebaví nic. Ani nemám svůj názor téměř na nic. Přijdu si, jak kdybych byla celá lež. Cítím se hrozně prázdně, jediný nad čím přemýšlím je to, kdo jsem. Už se ani pořádně nedokážu ztotožnit se svými vzpomínkami. Mám pocit, jakoby mi nepatřily.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, popisujete, jak jste se kvůli potřebě vyhovět ostatním oddálila sama od sebe, až jste se v tom ztratila. Souhlasím s vámi, že to jsou velmi pravděpodobně kořeny současných potíží. Mám potřebu zdůraznit, že na toto máte svůj vlastní názor a hledáte cestu jak to změnit – to je dobrý začátek. Chápu vaši nejistotu v tom, jak to udělat. Takové změny většinou bývají postupné. Můžete je podpořit třeba tím, že si začnete psát deník a každý den si zaznamenáte, co jste o sobě dnes zjistila, čím jste se překvapila a co vám udělalo radost. Dost možná vás takové pozorování nasměruje dál. Považuji za užitečné, abyste v práci na sobě měla podporu. Za ideální bych považoval docházku k psychologovi, tím spíše, pokud nemáte výraznou oporu a možnost se svěřit ve svém okolí. Stavy, které popisujete v druhé části dotazu, mnohdy bývají součástí psychických potíží jako jsou ty vaše, bývají označovány jako derealizace. Přestože psychický původ hodnotím jako vysoce pravděpodobný, bylo by to (pokud trvají déle) vhodné konzultovat s vaším praktickým lékařem. Držím vám palce a přeji, ať si najdete svůj osobitý přístup k životu, v kterém se budete cítit dobře.
Avatar

Katka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Ve Vašem dotazu popisujete změnu ve Vašem prožívání. Zmiňujete touhu po dokonalosti, strach se selhání a uvědomování si svých potřeb, které nejsou v souladu s Vaším blízkým okolím. Domnívám se , že svým způsobem popisujete dospívání tak, jak ho prožilo mnoho jedinců. I já. Hledání sama sebe, hledání svého místa ve společnosti, a přijetí sama sebe se všemi svými přednostmi i nedostatky. Až potud mě připadá vše v pořádku. Dospívání není úplně bezbolestné. Alespoň u mě to tak bylo. Potřeba být dokonalá byla vlastně moje skrytá potřeba lásky ze strany otce, které se mi nedostávalo v takové míře , jakou bych si přála. Myslela jsem si,že si jeho lásku musím zasloužit. Ale ono to tak není. Na to jsem si přišla až mnohem později. Za pomoci psychoterapie. Ale každý jsme jiný. Co člověk- to originál. Líbí se mi přirovnání ke sněhovým vločkám, které jsou jedinečné, dokonalé , výjimečné a krásné. Ve druhé části dotazu popisujete svoje obtíže, které se u Vás poslední dobou vyskytly. Upřímně, nejsem odborník a dost těžko se orientuji v tom, co prožíváte. Ráda bych Vám pomohla osobní zkušeností nebo radou. Ale pociťuji bezradnost . Jediné , co Vám mohu doporučit, být já na Vašem místě, návštívila bych obvodního lékaře, a svěřila se mu se svými obtížemi. Myslím tím závratě, výpadky paměti, neschopnost soustředit se, rozostřené vidění... Příčiny mohou být různé. Ne jenom ve Vaší psychice. On Vám jistě poradí , co s tím. Popřípadě napíše doporučení na další potřebná vyšetření. Hodně štěstí.


Zpět na seznam