Obětavost jako nemoc

Dobrý den, pane doktore v listopadu 2017 jsem byl hospitalizován na uzavřeném oddělení asi 3,5 měsíce, byla mi diagnostitována F23.1. Moje mysl se v průběhu hospitalizace se ocitla v minulém životě. Primářka mi řekla, že neví, proč tu jsem, neboť moje chování bylo milé na psychiatrii. Od prvních příznaků tedy hlasu, který mě žádal o pomoc k hospitalizaci, uběhlo tehdy 5 dní. Dnes beru prášky jenom každý druhý den Aryzalera. A teď přejdu k problému, můj problém začíná vždy, když snažím o navázání lidského kontaktu, když většinou selžu začnu snažit ještě víc až v minulosti docházelo k zacyklení až k hospitalizaci, neboť není problém navázat kontakt, když cítím spřízněnost, ale problém je, že poté chci co nejvíce pomáhat a to kámen úrazu, neboť poté jsem více a více netrpělivý a mé tělo je neklidné a jediné co mě uklidňuje je cestování či nepravidelný pohyb tedy svobobný tanec a když odpočívám, tak jedině v leže tedy nejlépe v posteli. Podle všeho potřebuji samotu tedy nejlépe odloučené prostředí, abych si začal vážit sebe sama. Otázka zní, kde mám takové prostředí hledat?
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, řada lidí potřebuje pro dobré žití místo, kam se mohou uchýlit, kde se cítí bezpečně a v klidu. Nemusí to být vázáno na konkrétní místo, často toho lze dosáhnout i jinými prostředky či technikami. Řešení se však odvíjí od individuálních potřeb i možností. Někdo se zklidní při procházce v parku či lese, jiný při posezení v čajovně nebo na výstavě, někdo další pak s pomocí meditace nebo relaxační techniky. Dalších možností je pak jistě celá řada – četba knihy, poslech hudby, výtvarné či rukodělné práce, rozjímání v kostele, víkend na chalupě bez elektřiny, vaření chutného jídla… Co z toho je vhodné pro vás, nemám z čeho odhadovat a možná vás samotného napadne pár dalších možností. Doporučuji hledat a zkoušet různé varianty – od těch snadno dostupných a tudíž snadno aplikovatelných, až po ty, co jsou možné jen vyjímečně (typu týdenní pobyt v lese). Zároveň bych považoval za užitečné prozkoumat podrobněji potíž, na kterou narážíte při vytváření blízkého vztahu. Potřeba druhému pomáhat může být do určité míry milá a chválihodná, od jistého bodu však může být vnímána i jako nepřiměřené vměšování do života nebo podceňování. V lepším porozumění, změně chování i hledání správné rovnováhy by vám mohla být užitečná psychoterapie. Přeji, ať se vám daří a držím palce!


Zpět na seznam