Poporodní deprese půl roku po porodu 1

Dobrý den, mám strach že se u mě začíná projevovat poporodní deprese. Otěhotněla jsem v 19, maturitu mám, dokonce dálkově studuji VŠ, tudíž vím že vzdělání mě netrápí. Přítele i syna miluji, mám stavy kdy se mi chce plakat štěstím, na druhou stranu ale poslední dobou čím dál častěji cítím něco jiného.Špatně spím, cítím se vyčerpaná a na vše sama, když malý pláče mám na něj vztek, dokážu ho uklidnit ale přitom mu v hlavě nadávám, občas si i říkám že byla chyba si jej nechat. Někdy mám chuť prostě skončit se životem protože už jednoduše nemám sílu. Není to permanentní, jsou to spíš ataky které přijdou z ničeho nic a odejdou stejně tak. Během nich si přijdu zničená, neschopná, necitlivá, zlá, mám chuť křičet, pláču, připadám si sama. Jediné co u mě přetrvává je časté nechutenství...až večer třeba zjistím že jsem od rohlíku k obědu nic nejedla.Psychické problémy jsem měla i dříve, vyrůstala jsem s nevlastním otcem a myslím že některé jeho činy se na mě podepsaly, vždycky jsem si ale myslela že o to lepší matkou budu, aby moje dítě nikdy nezažilo to co já. Jenže mám pocit že mi to někdy nevychází a jsem sama sebou zklamaná. Největší strach mám z toho, že svůj vztek nezvládám koordinovat při interakci s blízkými. Syn i přítel jsou to po čem jsem vždycky toužila, nechápu proč mám stále nutkání si to kazit. Když se hádáme, vím že co dělám je špatně, vím to i když se nechovám zrovna mateřsky k synovi, ale nemůžu si pomoct.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, narození prvního dítěte je zcela zásadní životní změnou v řadě oblastí - psychické, sociální, ekonomické a provozní i tělesné. Platí to i v případě, že mají rodiče dítě moc rádi. Situaci mohou (mnohdy přechodně) komplikovat další zatěžující okolnosti - ekonomické a existenční starosti, nizká podpora okolí, sociální izolovanost (místem, životní etapou), tlaky na pracovní či studijní výkon, traumata z předchozího života atd. Bezpochyby by jen tato témata vydala na delší rozhovor.. V různých obdobách jsem prožitky podobné těm vašim slyšel od řady maminek - ať již ve své praxi, tak i v okruhu mých přátel a známých. Za povzbuzující považuji, že se téměř vždy jednalo o stavy přechodné (byť mohu trvat několik měsíců) a s vhodnou podporou řešitelné. Co se týká řešení, doporučoval bych (alespoň dočasně) snížit zátěž a nároky tam, kde je to možné a zároveň využít co nejvíce pomoci a podpory. Může se to týkat řady oblastí a mít řadu podob. Vhodné (i když obtížné) je začít od nároků, které na sebe kladete sama a být k sobě shovívavější. Například : To, že máte někdy na syna hněv, neznamená, že ho nemáte ráda. Dobrou matkou můžete být i v případě, že vás někdy péče ubíjí nebo vám chybí řada věcí na které nyní nemáte čas a energii ... Podporou může být i to, že vás někdo vyslechne nebo se vám svěří s obdobnou zkušeností. Pomoc může mít řadu podob, nebraňte se ani té drobné a praktické - pokud někdo půjde na procházku s kočárkem, můžete se chvilku vyspat, číst si, dát si kávu s kamarádkou... Základní podmínkou pro úspěšné zvládnutí situace je však to, abyste udržela v přiměřené kondici i své tělo. Hladový a nevyspalý člověk obtížně unáší další stres, dopady jsou vidět i na prožívání emocí a myšlení. Pokud máte s jídlem či spánkem potíže delší dobu, či se nezlepší výše zmiňovanými změnami, bylo by vhodné zvážit dočasnou psychiatrickou medikaci. (Existují i léky slučitelné s kojením.) Pokud se stav a situace nezačne lepšit, bylo by na místě zvážit i psychoterapeutickou podporu. Bez objednání můžete pak své potíže konzultovat na některé z telefonních linek důvěry nebo v krizovém centru. Držím vám palce a přeji ať je brzy lépe!
Avatar

Bára

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Velice si vážím Vašeho dotazu. Podle popisu jste v nelehké situaci, kterou prožíváte jako silně zatěžující. Vnímám strach, vztek na sebe, že se Vám věci vymykají kontrole. Cítíte se nešťastně. To jsou důvody, kdy bych se sama už klidně obrátila na odbornou pomoc. Možnost je psychiatr, psycholog, terapeut nebo organizace, která se tímto zabývá (např. Úsměv mámy). Rozhodně v tom nejste sama. Já bych určitě komunikovala i s přítelem. Měl by být oporou. Píšete, že už určité zkušenosti s propadem máte. Je něco, co Vám dříve pomáhalo? Nějaké činnosti, popovídat si s kamarádkou? Maminky často zapomínají na sebe. Ale i pro dítě je důležité, aby i maminka byla spokojená, uvolněná, v pohodě. Vymezila bych si čas pro sebe a snažila se o sebe pečovat. Moc přeji, abyste nalezla ztracenou pohodu a sílu. Přeji hezký den.


Zpět na seznam