Problémy syna z 16.2. ..pokračování

Dobrý den, vzhledem k tomu, že nemám možnost s vaším synem mluvit, tak se nemohu vyjádřit k tomu, jaké jsou ve vašem / jeho případě další možnosti či nejvhodnější postup.. Mrzí mě, že jste z konzultace zklamaná a přemýšlím nad tím, zda nezazněly alespoň nějaké dílčí náměty jak syna podpořit či postupovat. Mnohdy i zdánlivě malé změny a zlepšení otevírají cestu k těm dalším. Někdy je na místě pro stabilizaci nebo nastartování změn využít psychiatrických léků a až následně je možno pracovat psychoterapeuticky. Již druhý odborník, napřed psychiatr, nyní psycholog navrhoval léčbu antidepresivy, přemýšlel bych tedy o tom, zda to opravdu není krok, který by bylo vhodné vyzkoušet. Minule jste zmiňovala, že antidepresiva nezabírají – to by bylo na místě řešit s psychiatrem. Je také vhodné mít na paměti, že první účinky takových léků se dostavují nejdříve po 3 a někdy i po 6 týdnech pravidelného užívání. Co se týká dalšího postupu, považoval bych za vhodné zkoušet to, co vám bylo doporučeno a při další návštěvě psychologa položit i otázky, které kladete mě. Možná to bude impulzem k ujasnění věcí po kterých voláte. Pokud se ve spolupráci s tímto psychologem přes opakovanou snahu nepovede nastartovat změnu dobrým směrem, jsou úvahy o návštěvě jiného pracoviště legitimní.

Dobrý den. Původní dotaz jsem osobně nezpracovávala, tudíž se pokusím zodpovědět na aktuální dotaz, za který Vám děkuji. Chápu, že pro každého rodiče může být složité vycházet s dítětem v období dospívání a bolestivé vidět, když se jeho dítě necítí dobře a dokonce začne uvažovat nad sebevraždou. Oceňuji Vaši snahu a podporu. Mrzí mě, že jste se setkala se zklamáním při návštěvě psycholožky. Ale i přes tuto zkušenost bych Vás chtěla povzbudit v naději, že návštěva dalšího odborníka na duševní zdraví (jako např. psychiatr, psycholog, psychoterapeut) Vám i synovi může pomoci a dát smysl. Nevím, zda jste se i radila s praktickým lékařem Vašeho syna, který může být nápomocen situaci a jeho stav zhodnotit a poskytnout Vám potřebné informace. Nebo existuje rodinná terapie. Nejsem lékařka, spíše jsem člověk, který má vlastní zkušenosti s duševním onemocněním a napadá mě, že pokud se necítím psychicky dobře nebo se snažím udržet se v rovnováze, tak se pokouším zaměřovat se na to, co se mi daří, kdy se cítím dobře a v pohodě, prožívám radost apod. Samozřejmě jsem i ráda za to, když si o svých starostech mohu s někým bezpečně promluvit. Doufám, že jsem Vám mohla poskytnout možnosti k podpoře, aby se stav Vašeho syna zlepšil. Držím Vám i synovi palce, ať se daří najít cestu ke zlepšení. Přeji hodně štěstí a zdraví.