Sebeduvera a sebelaska me 13-lete dcery
Dobry den,
Rada bych se zeptala, jaky pristup ci chovani bych mela volit (jako matka), abych pomohla me dceri se sebevedomim a sebelaskou. Dceri je 13-let, je casto melancholicka, chce a nechce mit kamaradky, myslim, ze ma problemy se svoji identitou, nesnasi hovorit o nicem, co je zenske. Rovnez myva uzkost a obavy ze skoly a vykonu ve skole, casto odklada a protahuje aktivity, ve kterych nema pevnou pudu pod nohami.
Obavam se, ze ja jako matka muzu mit negativni vliv svym pristupem k ni. Samozrejme ji neublizuji s umyslem, jen proste nekdy nevim, jestli neco nedelam spatne - zda muj pristup neni necim, co na jeji sebelasku, osobnost i pocity ma vliv. Dekuji za precteni a radu. S pozdravem, Blanka
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, Blanko.
Za velmi pozitivní faktor považuji to, že se nad touto problematikou zamýšlíte a hledáte různé způsoby řešení. Dospívání je pro dospívající i jejich rodiče složité období. V období poznamenaném epidemiologickými omezeními ještě více. Obecně považuji za nejdůležitější faktor pro prevenci i řešení komplikací pevný a respektující vztah mezi rodičem a potomkem. To samozřejmě nezaruči, že potíže nepřichází, ale umožní, abychom se o nich dozvěděli a mohli společně hledat cesty k jejich překonání. Proto bych doporučoval projevování opravdového zájmu o její život, myšlenky a prožitky (ovšem, nikoli nucení). Podporu a oceňování v různých oblastech které to zaslouží - i v případech, kdy to není perfektní, ale změna jde dobrým směrem. Nabízet oboustranně otevřenou a respektující komunikaci. Vyhledávat, udržovat a rozvíjet činnosti či situace, při kterých je vám spolu dobře. Nabízet jistoty a hranice, společně se domlouvat na pravidlech. Ptát se, co jí dělá dobře, co má ráda a co by potřebovala… atd.
Pravděpodobně vás řada těchto doporučení také napadla. Soupis by šel ještě značně rozšířit a rozvést do podrobností, což by ale vydalo na knihu. Mnohdy je obtížné zachovat chladnou hlavu a být dostatečně trpělivý. V řadě oblastí lze pak uvažovat o různých způsobech, jak tyto snahy aplikovat.
Pro konkrétnější doporučení či řešení specifických problémů by bylo potřeba osobního rozhovoru. Pokud vaše nejistota bude pokračovat nebo se potíže dcery se nebudou zmírňovat, můžete se poradit s dětským psychologem, školním psychologem, v poradně pro rodinu nebo se obrátit na telefonní linku důvěry pro rodiče.
Držím vám palce!
Bára
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Děkuji za Váš dotaz. Vaše dcera je ve složitém věku. Pomalu dospívá, její sebeláska je křehká, může mít strach ze školy kvůli zapadnutí do kolektivu, kvůli rostoucím nárokům. Já bych byla trpělivá. Snažila se být oporou. Jemně se zajímat o celou osobnost. Jak to jde ve škole, ale i jak tráví volný čas. Snažila bych se navázat tam, kde se cítí jistá, kde a v čem je jí dobře, co ji baví. Ale přiznávám se, že sama děti nemám, tudíž nedokáži úplně ocenit situaci, ve které jste. Ale sama bych šla cestou trpělivosti, nenásilnosti, ale i ostražitosti. Přeji Vám hezký den.
Zpět na seznam