Šikanuji sourozence
Dobrý den, nevím co už mám dělat a myslím že tohle mé chování už hraničí s psychickou poruchou..
Už několik let mi rodiče říkají že šikanuji sestru, je o pět let mladší, a nevím.. nikdy jsme spolu, jako každí sourozenci, neměli růžový vztah. Můj problém je, že jsem ji začala mlátit.. nebo rovnu šikanovat. Po jedné návštěvě u psychologa se tohle mé chování zlepšilo asi na dva roky jsem se jí ani nedotkla a hádky byli omezeny jen na slova, ale teď se mi tohle chování vrací. Jakmile je doba po obědě a rodiče jsou v práci začneme se hádat. Já se s ní hádat nechci, většinou to začne normálním dotazem, třeba co ti mám udělat k jídlu nebo tak. Z nějakého důvodu se z téhle neškodné konverzace stane hádka. Pak se hádka stupňuje a vyvrcholí tím, že bud praští ona mě a já ji to oplatím nebo už to nevydržím a třeba do ni silně strčím a ona se rozbrečí. Další problém je ten, že během těchto hádek nic necítím, necítím vztek, radost ani jiné pocity prostě se jen hádám a dělám věci jakoby automaticky, bez emocí, i když ten kdo by se na mě podíval tak by řekl, že jsem naštvaná, ale já nejsem, jen se tak chovám. Už fakt nevím co s tím mám dělat, s ostatními problémy si poradím sama, ale tohle začíná slušně bortit všechno okolo mě. Nechci ji šikanovat, ale jakmile se začneme hádat jako kdybych prostě nemohla jít a nechat to být, prostě ji nemůžu nechat ať si zas dovoluje, nemůžu ji nechat vyhrát.
Pochopím když nebudete vědět co s tím mám dělat. I tak děkuji za váš čas.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
z toho co píšete si nejsem jistý, zda se jedná o šikanu, jisté však je, že si obě vzájemně ubližujete psychicky a někdy i fyzicky. Důležité mi přijde, že si to uvědomujete a uvažujete, jak to změnit.
Důvodů, příčin a okolností, proč se k sobě takto chováte, může být celá řada a nemusí v tom hrát roli psychická porucha u žádné z vás. Podstatné ale je, co s tím a jak to změnit.
Pokud se vám to dlouhodobě nedaří změnit bez pomoci někoho dalšího, zdálo by se smysluplné, abyste se poradila s psychologem či psychoterapeutem, zvlášť pokud to v minulosti mělo dobrý efekt. Můžete k němu docházet jak vy sama, tak společně se sestrou, případně i celá rodina. Mohlo by to pomoci jak hlubšímu porozumění co se ve vás a mezi vámi děje, tak v hledání způsobů a strategií, jak spolu lépe vycházet. Pokud je to v tuto chvíli obtížné zařídit, můžete využít některé z linek důvěry.
Ještě zmíním jednu konkrétní věc, která mě zaujala. Píšete, že sestru nechcete (zřejmě za žádnou cenu) "nechat vyhrát". Zkuste přemýšlet, co pro přesně pro vás znamená vyhrát a prohrát. Je možné na to pohlížet i jinými způsoby? Může někdy být výhra to, že se nenechám vyprovokovat nebo že situaci zvládnu v klidu?
Držím vám palce.
Katka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Děkuji za Váš dotaz. Nevím , jestli se u Vás jedná o psychickou poruchu. Já z Vašeho dotazu cítím, že Vám Vaše chování vůči mladší sestře není lhostejné, a že s tím chcete něco dělat. Chápu, že jako starší sestra máte více povinností, než ta mladší. Je na Vás kladena větší zodpovědnost a to Vám může připadat nefér.
Domnívám se , že sourozenecké vztahy jsou komplikované a že prochází určitým přirozeným vývojem. My jsme byly tři. Já jsem byla nejmladší. A tak mě sourozenci museli hlídat, nosit tašku, vodit do školy... Myslím , že to pro ně nebylo jednoduché a taky jsme se hádali a "kočkovali"... Dnes mám se sourozenci hezký vztah. Jsou to oni ,kteří mě pomáhali, když jsem byla nemocná. A úmrtí rodičů nás ještě více spojilo. Alespoň já mám takový pocit.
Ve svém dotazu uvádíte, že jste chodila na psychoterapii a Váš vztah k sestře se zlepšil. Neznám sice důvod , proč jste přestala chodit k psychologovi, ale napadlo mě , jestli by nestálo za to. obnovit s ním opět kontakt. Obzvláště, pokud to již jednou pomohlo.
Hodně štěstí.
Katka
Zpět na seznam