Smutek

Dobrý den, narození prvního dítěte je změna, která výrazně mění život v řadě různých oblastí. V některých přechodně, v jiných dlouhodobě či trvale. Dva měsíce od porodu je krátká doba na vstřebání této proměny, ač jste si možná řadu věcí dopředu představovala nebo promýšlela. Svou roli hrají i hormonální změny, které mají na prožívání významný vliv. Jsem si jistý, že za další 2 měsíce, půlroku či rok, bude vaše situace i prožívání vypadat jinak. V tuto chvíli bych považoval za užitečné, abyste se snažila své prožitky a potřeby respektovat. Abyste o nich otevřeně komunikovala s partnerem a hledali jste společně uspokojivé řešení. Chápu, že se můžete cítit osaměle. Jak by podle vás mohlo vypadat řešení, které by zohlednilo vaše potřeby, potřeby partnera i potřeby dcerky? A jak by to mohlo vypadat podle partnera? I v případě, že necítíte potřebu „jít večer vysedávat“, mohlo by pro vás být občerstvující strávit určitý čas po svém. Někoho více nabije setkání s přáteli, jiného sport, meditace, četba knihy, nebo si jen v klidu „lelkovat“… Čas, který nabízí partner, můžete využít k experimentu, co vám nyní dělá dobře. Možností je i to, že čas strávíte všichni společně a vyrazíte třeba na procházku nebo výlet. V tuto chvíli nemám dojem, že se ve vašem případě jedná o psychickou poruchu. Tipuji, že kdybyste mezi maminkami ve svém okolí udělala průzkum, zjistila byste, že řada z nich obdobné potíže někdy měla. Možná byste byly schopné se vzájemně podpořit nebo sdílet zkušenosti, jak takové situace zvládat a řešit. A pokud by snad potíže přetrvávaly další měsíce, nebo se zhoršovaly, můžete využít odbornou pomoc (psychologa, rodinnou poradnu apod.). Držím vám palce a přeji, ať jste vy i vaše rodina spokojená.

Dobrý den, je to už dávno, co byla moje dcera malá, ale přesto si myslím, že podle vašeho popisu se nemusíte hned obávat duševní poruchy, spíš bych řekla, že jste si ještě s partnerem nenastavili nové zvyky v situaci, kdy spolu máte dítě. Je to velký zásah do režimu, na který jsme všichni před rodičovstvím zvyklí. Najednou se skoro nic neřídí podle nás, ale téměř výhradně podle dítěte. U matky samozřejmě daleko víc než u otce. Je normální, že se vám ani večer nikam nechce, z vašeho popisu si to dovedu přesně představit, měla jsem to podobně. Možná změna ještě tolik nedolehla na vašeho partnera, pokud chodí i 4 x týdně večer pryč, zdá se, že žije ještě ve "starém pořádku věcí". Zkuste s ním komunikovat o tom, že byste ho teď potřebovala víc doma, že si možná chcete užívat pobývání společně v blízkosti dítěte, že chcete víc sdílet, co jste každý sám přes den zažívali, že nechcete být často večer s dítětem sama... A dejte tomu čas. Snad postupně najdete nový režim, ve kterém vám všem bude dobře. Držím palce.