Společné bydlení s rodiči partnera
Hezký den.Obracím se na Vás s prosbou o pomoc.Bydlíme ve společné domácnosti s rodiči přítele,máme oddělený byt v podkroví a samostatný vchod.V 3/21 se nám narodila dcera.Rodiče jsou hodní lidé,trápí nás však jejich přístup,kdy s přítelem(41 let)občas nemluví s respektem. Snažíme se vše zvelebovat,ještě jsem však neslyšela,že by ho pochválili,raději mlčí a když mají co říct,je to většinou nějaká výtka typu,,ukliď tu lopatu''apod.Přítel trpí OCD, takže je pečlivý a udržuje pořádek.Je mi to vůči němu hrozně líto.Také mají představu,že jim dceru budeme dávat každý den,když řeknu,že teď jdeme na procházku a že teď ne,mamka se na urazí.Mluvili jsme o tom,že potřebujeme prostor,že je nechceme připravit o vztah s vnučkou,jen s nimi prostě nepotřebuju trávit každý den venku a chci být s malou také někdy sama.Když vyjdu s malou ven,hned zamnou mamka běží s větou dej mi ji,žádné můžu?Také slycháváme,jak ji dva dny neviděli apod.Nechci jim ublížit,ale nemůžu jim vždy vyhovět a každému se přizpůsobovat.Už to na nás doléhá,jak s tím můžeme naložit?Rodiče,jak se zdá,některé věci nechtějí pochopit.Děláme to nejlepší pro naši dceru,takže se snažíme dodržovat její režim,aby se cítila se fajn,ale rodiče moc nehledí ani na její potřeby,prostě,když ji chtějí,tak i přes to,že je vidět,že je to i malé někdy nepříjemné.Prosím,jak k tomu přistupovat,jak to udělat,abychom to s přítelem řešili co nejlépe a nedoléhalo to na náš vztah?Je to náročné. Mockrát děkuji za Vaši odpověď.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
chápu vaše potřeby i postoje a nepřijdou mi nijak neobvyklé či přemrštěné. Z vašeho popisu mi připadá, že se je přítelovým rodičům snažíte srozumitelně a citlivě vysvětlit. Zdá se však, že to nemá dostatečný efekt. Co se týká pokusů o zlepšení soužití, můžete snad ještě zkusit nastavit pravidla či pravidelnosti, která část věcí zautomatizují a mohou oběma stranám ulevit od domlouvání se. Může to vypadat například tak, že 2x týdně jde s dcerou na procházku babička a vy můžete čas využít podle svého. Jiné dny pak mohou být „automaticky vyhrazené“ pro to, že je trávíte jako samostatná rodina. Další možností pak může být zaměřit se na situace (nejčastější či nejnepříjemnější) a domluvit způsob jejich řešení, který bude přijatelný pro vás všechny.
Pokud pokusy o lepší soužití nepřinesou kýžené zlepšení, máte (a zřejmě to tušíte) v zásadě 2 možnosti. Buď se s aktuálním stavem smířit, nebo začít zařizovat samostatné bydlení. Někdy může změny podpořit i předběžné (ale reálné) sdělení, k čemu určité chování pravděpodobně povede. Např. „pokud nebudete respektovat naše potřeby, nezbyde nám nic jiného, než si hledat samostatné bydlení“.
Pro váš partnerský vztah je pak podstatné, abyste dokázali o svých potřebách a názorech co nejotevřeněji komunikovat, snažili se akceptovat odlišný pohled a prožívání druhého a byli schopni najít řešení přijatelné pro oba.
Držím vám palce.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, není to lehká situace, ale i z vašeho krátkého popisu cítím, že se poctivě snažíte zachovat si rozumný a slušný přístup k rodičům, ale zároveň nenechat je přespříliš zasahovat do vašich naprosto nezpochybnitelných práv. Myslím, že si vedete moc dobře. Osobně se mi v podobných situacích osvědčilo, vyslovovat nahlas, že druhou stranu chápu, dávat jí najevo respekt, ale zároveň taky nahlas říkat "prosím, ber i ty vážně moje potřeby, můj názor na věc; mám tohle jinak, prosím, respektuj to". Nemusí to zabrat a je to také běh na dlouhou trať. Kdysi mi moc pomohla pravidla asertivity, která jsem někde četla - že člověk má přistupovat se stejným respektem i sobě, jako k ostatním. Je otázka, jak na zdvořile, ale zároveň dostatečně jasně budou rodiče slyšet, asi budete muset být důsledná a vytrvat, než se naučí pravidlům, která pro ně asi budou nová. Existuje někdo (např. v příbuzenstvu), na koho dají a kdo by vám s tím mohl pomoci? Třeba jen rozmluvou, podpořením vašeho pohledu? Přeji vám hodně sil a štěstí, ať se vám podaří nastavit příjemné soužití.
Zpět na seznam