Strach...

Dobrý den, mojí doménou je práce s dospělými, s dětmi mám bohužel jen malé profesní zkušenosti. Zřejmě bych na vašem místě postupoval podobně – bez naléhání a výčitek bych se snažil ptát, proč ho to napadá. Je možné, že tato obava navazuje na nějakou zprostředkovanou zkušenost (příběh někoho jiného, pohádku apod.), stejně tak může navazovat na nějakou mylně interpretovanou informaci či poznámku, kterou zaslechl, nebo nevhodnou výchovnou výhrůžku („když budeš takto zlobit maminka tě chtít nebude“). Snažil bych se ho též ptát, co by mu pomohlo, aby situaci snáze zvládal. Je možné, že by mu jistotu dodala i nějaká praktická drobnost či znalost krizového scénáře (zapsané nebo zapamatované číslo vašeho telefonu, znalost postupu co má dělat, když vás neuvidí nebo se ztratí apod.). Možná by pomohla i nějaká oblíbená hračka nebo talisman. Nabídl bych možnost postupného nácviku. Pokud na nic nepřijdete a problémy budou přetrvávat delší dobu, je možné vyhledat pomoc dětského psychologa či pedagogicko-psychologické poradny. Přeji ať se vám podaří tuto potíž úspěšně zvládnout.