Strach z lidí

Dobrý den, chtěl jsem se zeptat, jaký terapeutický směr by byl vhodný pro člověka bojících se lidí? Pozoruji tento strach již od základní školy, kdy jsem se vlastně nepohodl se staršími žáky na škole a od té doby zažívám zvýšený strach z věkově mladších lidí, ale jinak to pociťuji celoplošně mezi lidma. Slyšel jsem o různých terapiích na sociální fóbii, jako je KBT a jiné formy, ale co by bylo vhodné pro mladého člověka ve věku 21let? Chodím mezi lidi opravdu na sílu, doma se necítím dobře, nejvíce mi vadí červenání se na věřejnosti nebo ve chvíli kdy se červenat nechci, jinak všechny ostatní fyzické symptomy mi obtíže nečiní. Je zde nějaká šance, že se má životní situace a trauma změní?
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, psychoterapie bývá při zvládání úzkostí v sociálním kontaktu obvykle účinným postupem, předpokládám tedy, že by pro vás mohla být užitečná. Tím spíše, že jste odhodlán a motivován na problému pracovat. KBT může být dobrou volbou - její postupy jsou jasně strukturované a zaměřené na konkrétní cíl. I řada terapeutů jiných směrů používá při takovémto typu obtíží nácvikové techniky a mohou vám být srovnatelnou podporou, navíc mohou přinést podněty i v jiných oblastech. Na vašem místě bych se tedy spíše zajímal o to, zda je konkrétní terapeut zvyklý s potížemi tohoto typu pracovat. Velmi vhodnou volbou pak může být skupinová psychoterapie, která mj. umožňuje v bezpečném prostředí průběžný nácvik a rozvoj dovedností, které s vašimi potížemi souvisí. Pro řadu lidí však může být příliš náročné začínat rovnou psychoterapeutickou skupinu. V tom případě je vhodné začít individuální psychoterapií a o rozšíření do skupinových aktivit uvažovat až v dalším kroku. Držím vám palce!
Avatar

Vlasta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz do naší poradny. Oceňuji také Vaši důvěru a odvahu, že jste dokázal svěřit se někomu s Vaším trápením. Někdy může být taková obava nebo strach zapříčiněna nějakou nepříjemnou okolností, o které i sám píšete, jak jste se nepohodl se žáky na základní škole. Potom nás bohužel takový zážitek kolikrát provází dál v životě. Vaše zkušenost mi připomněla situaci, s kterou jsem se také setkala na ZŠ a ještě později. Tehdy jsem zažila šikanu a vůbec nebyla jsem ráda středem pozornosti, zbytečně jsem na sebe neupozorňovala, natož abych sebevědomě mluvila. Spíše jsem se uzavírala do svého světa, kam jsem pouštěla málokoho. A tím, jak jsem se izolovala čím dál víc od druhých, tak se to později zhoršovalo k tomu, že jsem se bála vyjít na ulici, dojít si nakoupit jídlo, zažívala jsem samotu, která dokáže opravdu dost tížit. Okamžiky, kdy jsem se cítila být součástí nějakého kolektivu, jsem zažila např. při skupinové terapii během léčebného pobytu. Tam jsem poznala, že takové trápení jako je strach z lidí nemám jenom já. Seděli tam se mnou lidi, kteří měli také podobné zkušenosti a pocity. Postupně jsme se navzájem podporovali a časem dokonce více otevírali navenek. Dokázala jsem navázat rozhovor a kontakt s ostatními. Teď nás spojuje společně přátelství, kromě toho jsme dokázali každý po svém zdolat i naše obtíže (strach z lidí, úzkost, samotu). Dále mi pomohla psychoterapie, trénink různých situací a mých dovedností a schopností, jak takové situaci čelit. Přestala jsem se bát a naopak jsem získávala odvahu a jistotu. Dnes zvládám dokonce i mluvit před lidmi a vést svépomocnou skupinu. Doufám, že jsem Vám mohla poskytnout pár tipů z vlastní zkušenosti. Oceňuji Vaši snahu v hledání řešení a věřím, že najdete vhodnou metodu k zlepšení Vašich obtíží. Držím Vám palce. Přeji hodně štěstí a zdraví.


Zpět na seznam