Strach z nemoci

Dobrý den. Je mi 25 let, mám tří letého syna, který je pro mě jedinou prioritou v mém životě. Kdybych nebyla matkou tak už nejsem mezi živými, neboť můj život je plný zklamání a chyb. Nedávno mi byla zjištěna nemoc: Deficit alfa-1-antitrypsinu kvůli tomuto onemocnění trpim akutní dušnosti a byla mi zjištěna střední cirhoza jater. Jde o genetickou nemoc, kterou by mohl mít i syn. Na internetu sem se informovala o výskytu, léčbě i riziku onemocnění. Po zjištění, že bych mohla jednou podstoupit i transplantaci plic se hroutím. Hrozne mě štve, že nezvládám věci jako dřív, (Běh,nosit syna na ramenou, dovádět a dělat blbiny se synem) neboť se u všeho zadýchávám. A je vidět, že syn je z toho smutný, když mu řeknu, že maminka prostě nemůže. Mám strach z nevydareni léčby, že můj syn by mohl vyrůstat bez mámy... Za poslední roky sem si už vytrpěla dost... (Partnerovi milenky, které chodili k nám a hrály si na kamarádky, výhrůžky, násilné výlevy partnera v těhotenství) Přes to vše jsem s partnerem zůstala. Hlavně kvůli synovi aby měl otce. Vím jaké to je, když dítě má jen matku. Nechápu proč se tohle všechno děje. Nedělám nic zlého, o syna se starám jak jen to jde, chodím do práce, alkohol nepiju. V naději že bude vše lepší je opak pravdou. Nevím si rady a mám strach z toho že mi dojdou síly na další překážky.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, u lidí, kterým je zjištěna závažná diagnóza, bývají častým jevem i prožitky o kterých píšete – pocity nespravedlnosti či hněv na „osud“, naštvání na sebe (či své tělo) že nezvládá věci jako dřív, strach, obavy a úzkosti, ztráta energie, zmatek, výkyvy či propady nálad atd. Tyto prožitky lze chápat jako reakci na extrémně zatěžující a život ohrožující situaci. Svou roli pak hraje i celkový životní kontext, který může situaci činit ještě obtížnější (což je možná váš případ), nebo naopak lépe snesitelnou - pokud je okolí stabilní a adekvátně podporující. Tato reakce se v čase proměňuje, k jejímu dobrému zvládnutí nakonec mnohdy dojde (a to i v případech pokud je prognóza spojená s diagnózou nepříznivá), je k tomu však vždy potřeba čas, výhodou (leckdy i nezbytností) bývá podpora okolí včetně odborníků. A jaké jsou mé představy o tom, co by mohlo pomoci vám? V první řadě by mi přišlo vhodné, abyste své informace a představy o onemocnění, jeho léčbě i možné prognóze podrobně probrala s lékařem u kterého jste v péči. Internet sice může být cenným zdrojem informací, zároveň je však obtížné vyznat se v tom, které jsou relevantní a adekvátní, zvláště v tak odborné oblasti jako je medicína. Dále bych vám doporučil vyhledání odborné psychologické pomoci – psychologa či psychoterapeuta. Užitečné to může být v tom, že na své úvahy, starosti a nejistoty nebudete sama. Budete mít možnost nahlédnout na ně i z dalších úhlů, budete mít podporu v hledání strategií jak situaci zvládnout, jak o svých prožitcích a potřebách komunikovat s lidmi kolem, nebo například, jak o situaci mluvit se synem. Nevylučuji ani to, že by pro vás mohla být vhodná i podpora za využití psychiatrických léků. Ty dokáží například zmírnit úzkosti, stabilizovat náladu či spánek, pomoc při nechutenství či nedostatku energie atd. V takovém případě by bylo nejlepší vyhledat psychiatra i když řadu takových léků může předepsat praktik nebo jiný odborný lékař. O svých potížích a způsobech pomoci se můžete poradit též na telefonní lince důvěry nebo navštívit krizové centrum, kde bývají psychologické a psychiatrické služby bez objednání. Držím vám palce a přeji, ať se vám obtížnou situaci podaří dobře zvládnout.
Avatar

Vlasta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz do naší poradny, z kterého vnímám Vaše pocity strachu, obav, vnitřního napětí kvůli zjištěné nemoci. Bohužel nejsem odborník na nemoci, který Vám může zdraví navrátit. Věřte mi, že bych to mile ráda bez váhání udělala. Alespoň se pokusím o znovuvzkříšení naděje. Po přečtení Vašeho dotazu mi bylo jasné, jak jste odvážná a nevzdáváte se, i když se Vám to třeba zrovna nemusí tak jevit. Bojujete pro Vás a Vašeho synka. Proto mi dovolte, Vás ocenit- Vy jste mladá žena, šikovná maminka, která miluje a pečuje o své dítě, chodíte do práce, zvládáte různé situace v životě a denním režimu. Člověka kolikrát informace o nemoci na internetu natolik vystresují a vystraší, že je potom nelehké vidět i pozitiva v životě. Zkuste se věnovat (např. i v myšlenkách) přes den tomu, co Vás naplňuje potěšením, dělá Vám radost, vykouzlí úsměv ve tváři, co Vás baví, buďte na sebe hodná apod. Sebemenší maličkosti, prkotiny se počítají, tím pomůžete povzbudit vlastní náladu, uvidíte i dobré věci kolem sebe. Často pomáhá i popovídání si s někým (kamarádka, rodina apod.), sama se po sdílené starosti také cítím lehčeji, jistěji a dává mi to pocit, že na to vše nejsem sama, mám oporu. Co se nemoci týká, nejspíš bych vše, i své pocity, konzultovala s lékařem, odborníkem. K této podpoře může patřit i psycholog, který Vám bude nápomocen, provázet Vás tímto léčebným procesem, povzbudit k dalším krokům na Vaší cestě zotavení. I když se nyní můžete cítit bez východiska, nebojte, někde se dveře otevřou a přijdou možnosti řešení, které Vás podpoří. Držím Vám moc palce, ať se vše zase v dobré obrátí. Užívejte si chvíle a hraní se synkem. Přeji hodně štěstí a hlavně to zdraví, zlepšení stavu.


Zpět na seznam