Stres

Dobrý den, je mi 19 let a už pár měsíců nechci chodit mezi cizí lidi. Nedokážu snimi komunikovat sama nedojdu ani na nákup. Vždy mám pocit že na mě všichni koukaj a čekají že udělám něco špatně. Vždy zpanikarim a raději odejdu. Když jedu autem (jen jako spolujezdec) vždy přemýšlím nad tím jaké by to bylo kdybychom teď třeba narazili treba do stromu. Občas jen lezim přemýšlím nad tím že tady prostě být nechci. Že život nebude úplně pro každého. Že semnou není něco v pořádku jsem si uvědomila už před nějakou dobou, ale raději to nikomu neříkám. Mám strach jak by okolí reagovalo. Dekuju za jakoukoliv pomoc.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, z toho co píšete je zřejmé, že máte velké problémy s úzkostmi, především v sociálním kontaktu. Lze předpokládat, že pokud vás takovýmto způsobem blokují v běžných činnostech, je pro vás život velmi složitý a náročný, což má to dopad na vaši spokojenost i sebeobraz. Za pozitivní považuji to, že takové obtíže jsou léčitelné a první úlevu je obvykle možné čekat v řádu týdnů. Základem léčby bývá pravidelná psychoterapie a obvykle (při takto omezujících úzkostech) i farmakoterapie. Doporučil bych vám abyste se objednala k psychologovi a psychiatrovi. Pokud bude termín objednání za příliš dlouhou dobu, můžete předtím (bez objednání) navštívit některé z krizových center nebo psychiatrickou pohotovost. V případě potřeby můžete využít i konzultace na některé z telefoních linek důvery. Držím vám palce !
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, z vašeho popisu soudím, že nejste sama se sebou spokojená, necítíte se dobře ve svém životě nebo situaci, nemáte pocit dostatečné sebedůvěry a je vám úzko z toho, co si o vás myslí ostatní. Měla jsem to také tak a tohle úzkostně depresivní ladění mě dovedlo až k psychickému kolapsu. Proto bych na vašem místě hledala pomoc raději dřív a v hovorech s odborníkem postupně získala víc sebedůvěry a spokojenosti sama se sebou, naučila se vidět svět (i přes jeho nedostatky a těžkosti) jako dobré místo a umět se radovat z toho, co je. Mně k tomu pomohla delší pravidelná psychoterapie, protože sama jsem si nevěděla rady, jen mi bylo čím dál hůř. Pokud ráda čtete, mohou pomoci i dobré knihy, např. z nakladatelství Portál. Možná máte někoho, s kým byste mohla bez obav o svých pocitech mluvit. Paradoxně je to ale někdy snadnější s cizím člověkem, terapeutem, protože nemusíte řešit, jak to přijme a jestli vám bude umět naslouchat. Z vlastní zkušenosti vám to můžu doporučit. A přeji vám hodně štěstí a ať najdete spokojenost sama se sebou i se životem.


Zpět na seznam