Stresové zaměstnání
Dobrý den, 15 let se léčím na psychiatrii a léky budu brát celý život. Mám VŠ, docela dobrou práci, ale necítím se v ní moc dobře. Nedávno vyšlo najevo, že nadřízení všeobecně říkají, že psychicky nemocní by neměli pracovat s dokumenty, penězi a informacemi. Zároveň ale vědí, že jsem psychicky nemocná, a že připravuji ročně faktury za cca 600.000,- Některé informace jsou přede mnou v práci utajeny, potom se pokoutně dovídám, co řeší moje kolegyně, se kterými pracuji v kanceláři. Někteří kolegové se ke mně chovají opravdu nefér a nelíbí se mi to. Všeobecně se v zaměstnání necítím dobře, ale nemohu obhájit u své lékařky ani u partnera, že by podobné zaměstnání bez tak velké zodpovědnosti a "konfliktu zájmu" prospělo minimálně mému klidu.
Zuzana Foitová
Odpověď odborníka:
Dobrý den, vzhledem k tomu, že jste nepoložila žádnou otázku, jen obecně komentuji. Existují lidé s duševním onemocněním, kteří v zaměstnání zastávají důležité, někdy i vysoké pozice, a úspěšně zvládají "konflikt zájmu" mezi velkou zodpovědností a svým klidem. Vždy záleží hlavně na tom, jak se naučí se svým onemocněním zacházet: zda dokážou zavčas rozpoznat zhoršení svého stavu a třeba si vzít na čas neschopenku (jako každý jiný s jakýmkoli zdravotním problémem), zda si umějí rozložit pracovní zátěž a nepřepínat se, ale i zda se o sebe starají - pravidelně jedí, odpočívají, věnují se koníčkům, dostatečně spí atd. Také velmi pomáhá pěstovat dobré vztahy s druhými lidmi, a to jak doma, tak na pracovišti. Sama jistě můžete zvážit, zda vaši nespokojenost v zaměstnání nelze řešit jinak než změnou místa - např. pohovorem s nadřízenými nebo pořádnou dovolenou (na kterou se už nyní před létem řada z nás těší). Jakkoli se rozhodnete - ať zůstat, nebo odejít - bude to jen a jen vaše volba a vaše zodpovědnost. Přeji Vám do rozhodování rozvahu a jasnou hlavu!
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Osobně se domnívám, že to, s čím bojujete, tedy s diskriminací na pracovišti, se poměrně často stává různým lidem z různých důvodů, ať už je to odlišnost rasy, víry, nebo právě duševní onemocnění. Nejste v tom sama. A to, že nemůžete uhájit změnu, slýchávám často i z úst jiných psychicky nemocných – že je lidé neposlouchají, že jim upírají změnu a samostatnost v rozhodování, protože se domnívají, že všechno, co dělá duševně nemocný špatně, dělá tak proto, že je nemocný. Ve skutečnosti má každý z nás, ať zdravý, či nemocný, právo udělat někdy chybu a nebo se například pro něco rozhodnout. Mně by se na vašem místě v zaměstnání také asi nelíbilo. Máte možnost, se s tím buď smířit a říci si, že svou práci tak jako tak děláte dobře a není třeba utíkat, nebo se pokusit změnit zaměstnání, s tím, že to může a nemusí být lepší a nebo s tím bojovat, mluvit otevřeně s ostatními v práci, o tom, co se děje, zkusit je přesvědčit, že jste rovnocenným partnerem pro rozhovor, že stojíte o otevřenou diskusi a že se Vám dá věřit.
Zpět na seznam