Studovat nebo ne?

Dobrý den, posledních pár měsíců přemýšlím dokola nad jednou věcí. Jsem studentka vysoké školy, je mi 22 let. Není to mé první studium, to jsem nedokončila, teď jsem ve druhém ročníku na jiné univerzitě. Ale občas si přijdu, že už jsem na učení "stará". Nebaví mě to a ani to, že bych měla alespoň šanci na nějakou lépe placenou práci, mě nemotivuje. Občas mám dny, kdy se na to prostě chci vykašlat, například se mi nechtěla psát esej, tak jsem to neudělala a díky tomu budu muset předmět opakovat za rok. Prostě se mi nechtělo. Mám rok a půl přítele, je mu 28. Pracuje, bydlí sám, nic se nebojí zařídit, ať se mu v životě naskytne jakákoliv překážka, řeší ji s klidem, je společenský, má široký okruh přátel. Zkrátka úplný opak mě. Možná, že na mě má "jeho život" vliv. Taky bych chtěla žít sama, pracovat, mít volnost. Ale to studium mě dá se říct svazuje na další dva roky. A občas mám pocit, že jen marním čas. Třeba bych mohla žít s přítelem, náš vztah by se posunul, chodila bych do práce stejně jako on. Kdoví, třeba bychom mohli mít i dítě. Já bych se zkrátka chtěla nějakým kouzlem posunout o ty dva roky dopředu, kdy bych už nemusela studovat. Protože to, co žiju teď, to není můj život, to je nutné zlo, které musím přetrpět, abych mohla začít žít. Zkrátka v tom všem mám zmatek a nevím jak z toho ven.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, chápu, že takové rozhodování pro vás může být obtížné, nicméně vzhledem k tomu, že jeho důsledky ponesete vy sama a nikoli já, musíte se rozhodnout vy. Zkusím napsat pár myšlenek, které se s vámi popisovaným pojí, třeba to budou užitečné podněty. Také jsem v době studií „bojoval“ s řadou předmětů, které mě nezajímaly, ale celkově jsem rád za to co jsem vystudoval a dělám. Snad v každé dlouhodobější činnosti – práci, studiu i životě - jsou oblasti a období které jsou zajímavé a fajn i části nudné, otravné, nepříjemné. Pro budoucí úspěch či pohodu, je někdy třeba odříkání. Nakolik upřednostňovat budoucnost před životem teď a tady? Jaké máte další možnosti a sny? Nedopadnou za pár měsíců či let stejně, tedy na půl cesty? Jaké by byly životní scénáře a jak by vypadal obyčejný den, pokud byste se s přítelem jednou rozešla, nebo se pro studia rozhodla až po narození dítěte? Každá varianta sebou nese klady i zápory. Přeji, ať si vyberete tu, za kterou si i s odstupem let budete stát, že byla v danou chvíli ta správnější.
Avatar

Agáta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Rozhodnutí, které vás čeká, považuji za důležité a chápu, že to pro vás zátěž je. Pokud to je ve vašich silách a možnostech, doporučuji vydržet. Ve 22. letech jsem také studovala, byla jsem jen o rok výše a jsem ráda, že jsem řádně dostudovala. Chodit do práce s sebou nese také stres a vyžaduje organizaci času, podobně jako studium, někdy mi to přijde osobně i náročnější, takže mám pocit, že utéci od studií není úplně výhra. Můžete to udělat v případě, že máte jistotu v tom, co chcete dělat za práci a že vám to v důsledku neublíží. Doporučuji článek od Anne Helen Petersen http://a2larm.cz/2019/01/jak-se-z-milenialu-stala-generace-vyhorelych. Píše se tam o všech nárocích kladených na naši generaci a mohl by být svým způsobem i odpovědí na to, co prožíváte.


Zpět na seznam