Stupňující se agrese

Dobrý den, můj dotaz se týká nebezpečnosti dceřiná chování. Dceři je 11 let. Od 10 let, když se jí něco nelíbí, něco se po ní chce, nebo jí něco rozčílí, hodně křičí, dupe, vrčí, bouchá s věcmi, do určité míry to asi odkoukala, já i partner jsme cholerici, umíme zařvat, prasknout dveřmi, ale děje se to hodně zřídka. U dcery to přešlo k tomu, že křičí sprostě a teď už křičí sprostě i na nás. Dřív takhle křičela na sourozence. Teď nám rodičům nadává do deb*lů, kre*énů, špinavých h*ven, hnusů, idio*ů, když jsem jí řekla, že se trochu ovládat musí, jinak jednou ve vzteku někoho zabije, řekla mi leda tebe. Na vše, co si nepřeje, odpovídá nebudu, neudělám, ne. Říká že jsem tlustá, partner je tlustý, že smrdíme (ani jedno není pravda), říká to i o sobě, taky to není pravda. Utíká nám, když po ní něco chceme, prostě uteče, venku, nebo z domu. Zajímá mě, jestli nám může v tom afektu ublížit? Třeba něčím udeřit, bodnout, protože ona zuří jako lev. Je to pár minut, hned se uklidní, je v pořádku, několik hodin skvělá, hodná, pomáhá, mazlí se, funguje, směje se, jen se strašně snadno extrémně naštve když není po jejím a má špatnou chvíli, jinak se klidně přizpůsobit umí, omluvit taky. Má velmi hodně vysoké IQ, u psychologa na testu měla 139b. Děkuji
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, chápu, že vás chování dcery zneklidňuje. Dokáži si i velmi dobře představit, že ve vás její chování může vyvolávat napětí či vztek, který je těžké ovládnout. Na druhou stranu prudké reakce z vaší strany klidnému řešení nepřispívají. Přijde mi dobré si uvědomit, že temperament je z podstatné části vrozený a dále se formuje životními zkušenostmi a výchovou. Pokud máte vy i partner sklony k cholerickému jednání, je pravděpodobné, že takové sklony zdědila po vás. Navíc pak bezděčným učením nápodobou přejala ("okopírovala") vaše vzorce chování v napjatých situacích. (To není myšleno jako výtka, jen se ve zkratce snažím popsat, podle jakých zákonitostí se od narození a v průběhu dětství chování utváří.) Dále je potřeba vzít do úvahy, že v tomto věku již obvykle začíná prepuberta, jejíž součástí jsou změny jak na hormonální úrovni, tak na úrovni fungování mozku, což se mj. projevuje zvýšenou citlivostí, zhoršeným sebeovládáním atd. V takových těžších obdobích v průběhu dospívání, je na místě pomoc a podpora v tom, aby se afekty učila zvládat lépe (s čímž pravděpodobně máte sama zkušenost). Ve vyhroceném okamžiku (afektu) nemá smysl trvat na okamžité změně chování. Užitečné je vytvořit prostor pro to, aby mohla vychladnout a situaci jste mohli s větším odstupem a klidem řešit. Ostatně to sama popisujete - přijde se omluvit, za chvíli je "skvělá a hodná". Můžete si v takovou dobrou chvíli o všem promluvit a nabídnout pomoc s vytvořením scénářů, jak v takovýchto chvílích postupovat - např. odejít do svého pokoje, jít se opláchnout nebo udělat 10 pomalých nádechů, reakci napřed napsat a počkat alespoň 5minut, atd. Důležité pak je vnímat a oceňovat i věci, které se jí naopak daří. Co se týká rizika, že vám v afektu ublíží, není pravděpodobně vyšší než u jiných "vytočených" lidí. V podstatě u každého je za určité konstelace možná fyzická agrese vůči druhým. Závisí to však i na reagování druhé strany - stupňování napětí, bránění v odchodu nebo třeba výčitky a výhružky toto riziko zvyšují (dotyčný je pocitově "zahnán do kouta"), snaha o klidné a konstruktivní řešení ("nechme si to oba projít hlavou a probereme to zítra") toto riziko významně snižují. Pokud se vám společnými silami nebude dařit dosáhnout posunu žádoucím směrem, bylo by vhodné se poradit s dětským klinickým psychologem, školním psychologem nebo psychoterapeutem. Přeji vám všem hodně trpělivosti a držím palce!


Zpět na seznam