Úzkost

Dobrý den, úmrtí blízkého člověka prožívá bolestivě naprostá většina lidí. Tyto prožitky se na venek projevují u různých lidí různě, často však právě slzami, smutkem, úbytkem energie a nižší výkonností. Pro úspěšné vyrovnání se s takovouto ztrátou bývá většinou nejvhodnější takové projevy respektovat a nechat jim co nejvolnější průběh (minimálně v prvních dnech a týdnech). Pokud mají takové projevy vliv na zaměstnání, školu nebo chování k druhým lidem, je vhodné aby okolí této proměně rozumělo (a nedomýšlelo si zavádějící vysvětlení). Obvykle stačí jednoduché a stručné vysvětlení (např. "umřela mi babička .. tak jsem z toho smutná / mimo/ nejde mi tolik se soustředit.."). Naprostou většinou lidí pak bývá takové vysvětlení akceptováno. V případech, kdy tomu tak není, bývá problém spíše na straně "nechápajícího", než toho, kdo pláče. Pokud je pro vás z nějakého důvodu obtížné to v práci sdělovat více lidem, můžete požádat o podporu svého vedoucího, nebo některého z kolegů .. (např.: "nedokáži to 20x opakovat, mohla bys to ostatním říct za mě? .. můžeš mě podpořit, až to ostatním řeknu na poradě?"). Řada zaměstnavatelů je pak vstřícná například dočasným snížením nároků na výkon, převedením na jednodušší práci atd. Pokud byste pro sebe potřebovala odbornou pomoc či radu, můžete se obrátit na některou z telefonních linek důvěry nebo krizové centrum. Držím palce!

Dobrý den a děkuji za projevenou důvěru, s kterou jste se obrátila na naší poradnu. Hned na prvním místě bych Vás chtěla ubezpečit, že se nemusíte vůbec za nic stydět, nic si nevyčítejte, nikam se neschovávejte. Myslím si, že každý člověk a i kolegové v práci pochopí důvod Vašeho pláče. Když člověk cítí bolest či smutek, je pochopitelné, že emoce volně proudí. A záležitost jako úmrtí v rodině, je dosti bolestivé. Člověk smí cítit smutek, úzkost a podobné pocity, když prochází obdobím zármutku ze ztráty svého blízkého člověka. Je to lidský, důstojný projev. Z mého života mohu říci, že slzy jsem měla vždy spojené se smutkem, vnitřní bolestí. Později v životě nastal jakýsi okamžik, kdy slzy a pláč jsem začala vnímat jako nějakou léčebnou sílu očisty. V takovém případě nechávám slzy volně téci po tváři a pomalu se cítím tak nějak lehčeji, když právě myslím na tuto očistu, jako by mi padal kámen ze srdce. Může to být očista od smutku, bolesti, úzkosti, bezmoci, a pak časem přichází „úleva“, radost se zase vrátí do našeho života a na tváři se vykouzlí úsměv. Samozřejmě tyto okolnosti potřebují dozrát a svůj čas, abychom zpracovali nemilé, nepříjemné a smutné emoce, období zármutku a truchlení. Proto si troufám říci, že dle mého úsudku mají slzy ozdravnou sílu. A když je potřeba, nechejme pláči volný průběh, poté přijdou, i když se to nyní nezdá, i příjemné pocity a dny. A my opět vyjdeme pevným krokem na naši další cestu. Chápu, jak těžké to nyní máte, zkuste vzpomínat na příjemné okamžiky s touto osobou, pečujte o své nitro s láskou, dopřejte si něco dobrého a milého apod. Je mi líto Vašeho zármutku a cítím s Vámi. Pokud jsem Vám mou odpovědí mohla poskytnout alespoň trošku naděje a útěchy, budu ráda. Přeji Vám a rodině hodně štěstí, zdraví, a aby opět tekly slzy, ale slzy radosti. Děkuji.