Dobrý den, píši sem již po druhé. Již půlroku se potýkám s neustálou úzkostí, napětí a občasnými úzkostnými záchvaty (cca 1x za měsíc, převážně večer) Nejsem si vědoma žádných "spouštěčů" úzkost většinou dle mého názoru přijde protože mám z úzkosti strach a neustále nad ní přemýšlím nebo zjišťuji na internetu.
Na základě Vaší rady jsem před dvěmi měsíci začala navštěvovat klinického psychologa, který mi vysvětlil o co se jedná. Bohužel náplní našich online sezení je pouze nauka relaxačních cvičení. Když jsem se svému psychologovi zmínila, že mám neustálý strach z úzkostí a ze života s nimi, řekl mi akorát že strach mít nemusím když to budu umět "rozdýchat". Proto přicházím pro odpovědi, které jsem u svého psychologa nezískala. ... pokračování v dalším dotazu.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám zkušenost s úzkostí, která mi několik let dělala peklo ze života. Dobrá zpráva je, že se jí dá zbavit - mně se to podařilo především díky každotýdenní delší psychoterapii. Samozřejmě i teď občas úzkosti podléhám, ale asi jako skoro každý. Je to úleva a jde to, o tom už nemusíte pochybovat. Jen relaxační techniky by mi asi nepomohly, ty jsou výborné k překonání ataky, ale v terapii jsem se postupně naučila odhalit příčiny svých úzkostí, pochopit je, postupně se jich i zbavit. Musela jsem se naučit větší sebeúctě a sebedůvěře a optimističtějšímu pohledu na svět, vážit si každodenních maličkostí, za které můžu být vděčná a nebrat je jako samozřejmost, trochu jinak přemýšlet. Život občas přináší i těžké věci, nejde je vymazat, ale naučila jsem se je lépe překonávat. Věřte, že se správnou podporou to i vy dokážete. Nepíšete, jestli u vás úzkosti propukly po nějaké těžké životní události nebo jestli to byl delší sklon, ale vždy je snadnější, když vám někdo laskavými rozhovory pomůže pochopit, co úzkost způsobuje a jak jí nepodléhat. Bez pohledu zvenčí si příčiny vůbec nemusíme uvědomovat. A na vaši další otázku - já bych s úzkostmi, jaké jsem měla, nedokázala spokojeně žít, to si opravdu nedovedu představit. V tomto ohledu mi psychoterapie zachránila život. Nejdřív jen tím, že jsem se měla kde vybrečet a vypovídat a dostat pochopení, a díky trpělivým otázkám a náhledům jsem si pak i uvědomila, jak mi moje navyklé způsoby přemýšlení úzkost způsobují. A postupně jsem si navykla i lepšímu přístupu (k sobě, druhým, světu), díky kterému už úzkosti nemám (nebo jen snesitelné). Dost mi vlastně pomohly i některé knihy, jako např. Asertivitou proti stresu, Zbavte se své minulosti, aj., ale nejvíc mi pomohla terapie. Neustálé přemýšlení o samotě vám může spíš přitěžovat, vyhledejte raději pravidelnou pomoc. Terapeut by vám měl sednout, měla byste z něj mít vždy pocit, že i když vám říká věci, které se hůř poslouchají, dělá to, aby vám tím pomohl. Moc vám držím palce, ať se úzkostí zbavíte. Věřte, že to jde, a nepředstavujte si svůj celý život s nimi!