Dobrý den, prosím o radu.
Je mi 19 let, vždy jsem byla jiná než ostatní, ale v posledním roce to se mnou jde přímo z kopce. Jsem příliš introvertní, bojím se vyjít mezi lidi a když už vyjdu polije mě studený pot, začnu ztěžka dýchat a většinou mi je opravdu zle, až příliš mi záleží na tom co si o mě každý myslí, a také nemám vůbec žádné sebevědomí. Každý den mám v hlavě hrozné myšlenky o tom jak jsem k ničemu, jak jsem odporná, zbytečná a přemýšlím nad smrtí a podobnými hroznými věcmi, i když vím že nemám proč se tak cítit. Často mám záchvaty depresí...brečím, ubližuji si a mám pocit že v hlavě mám jen "tmu", v těchto stavech ubližuji psychicky i mému přítelovy, když mu říkám jak příšerná jsem a že chci umřít, ale poté co se trochu uklidním si to hrozně vyčítám a mám ze všeho strach.
Jsem pořád zavřená doma a i když mě to mučí tak mě stresuje ta představa kdybych šla mezi lidi. Vždy jsem byla aktivní a v rámci možností veselá ale teď se cítím dlouhodobě opravdu hrozně.
Rozhodla jsem se s tím zkusit něco dělat a proto vás žádám o radu, předem děkuji za odpověď.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
ve zvládání a zmírnění úzkosti z kontaktu s lidmi vám může pomoci psychoterapie. Ta také bývá užitečná při vytváření reálného sebeobrazu, sebepřijetí a sebedůvěry i změn v dalších oblastech. K úlevě a podpoře v nastartování těchto změn bývají někdy používány psychiatrické léky. Považoval bych tedy za vhodné, abyste začala docházet do psychoterapie, případně se objednala též k psychiatrovi.
Držím vám palce.
Vlasta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz do naší poradny. Oceňuji Vaši odvahu a důvěru, s kterou sdílíte své trápení. Už i Vaše rozhodnutí „zkusit s tím něco dělat“ je důležitý krok. Nevím, zda jste někdy o svých pocitech mluvila s některým odborníkem jako např. psycholog, terapeut, praktický lékař, psychologická poradna. Jste mladá žena a bylo by škoda, kdyby Vám nepříjemné pocity, jak popisujete, ovlivňovaly Váš běžný den a život. Píšete, že jste byla vždy aktivní a veselá. Zkusila jste se někdy nad tím zamyslet, co se mohlo změnit? Vnímám z Vašeho popisu, že nemáte zrovna pěkné a povzbuzující smýšlení sama o sobě. Z vlastní zkušenosti vím, jaké to je, když člověk není spokojen sám se sebou. Straní se přátelům, přestane vycházet ven, život se obrátí naruby a víc než na sobě mu záleží na tom, jak ho vnímají ostatní, co si o něm myslí nebo jsem se neustále srovnávala s ostatními apod. Také jsem procházela pocity jako je úzkost, strach, deprese a dokonce si ubližovala. Ale tudy opravdu cesta ven z této „zakleté spirály“ nevede. Taková „sebenenávist“ ovlivňuje život ve všech oblastech, může mít vliv na fyzické a duševní zdraví, na lidské vztahy, a vůbec na vnímání sama sebe. Ale každý člověk je jedinečný, neopakovatelný, individuální, něčím výjimečný a svým způsobem jiný než ti ostatní. Nepotřebujeme se srovnávat s ostatními, opakem sebenenávisti je právě sebeláska a sebepřijetí. Sebeláska je o tom, jak dokážeme přijmout všechny své části našeho bytí. Tím je tělo, mysl a duše. Jde o přijetí nejen těch pozitivních věcí, ale hlavně je to o přijetí svých nedokonalostí. Není důvod se trestat za vlastní chyby, nebo si myslet, že jsem špatný, nebo méněcenný pokud selžu. Chyby a selhání jsou součástí našeho růstu a posunů v životě. Je přirozené dělat chyby a děláme je všichni do jednoho. Zkuste se na chvíli zastavit a záměrně vést svou pozornost k tomu, co funguje – co máte na sobě ráda, co ráda děláte, v čem jste šikovná. Mohou to být Vaše schopnosti, dovednosti a vlastnosti, které se týkají Vás i vztahů s ostatními. Ona totiž spokojenost se sebou nepřichází z venku, ale zevnitř. Každý z nás je jedinečný a nesrovnatelný s někým jiným. Každý z nás má své poslání, je přínosem pro druhé. A to, co se líbí jednomu, se nemusí líbit někomu jinému. Neexistuje žádný ideál. Srovnáváním a napodobováním někoho jiného ztrácíme sami sebe a svou jedinečnost. Zkuste se vidět v lepším pozitivním světle nebo se může o tom pobavit i s Vaším přítelem, co on má na Vás rád, co se mu na Vás líbí. Na závěr zopakuji, co jsem už psala a co můžete Vy sama přijmout: Jste mladá žena, máte přítele, jste statečná, když se svým trápením chcete něco dělat. Nebojte se a vyhledejte případnou odbornou podporu ke zvládání nesnází, sebepřijetí se lze naučit. Může pomoci i psychoterapie. Vykročte na cestu zotavení, objevujte sama sebe a svět kolem Vás. Držím Vám palce, ať se daří. Přeji hodně štěstí a zdraví.