Uzkosti
Dobrý den, je mi 16 let a uz kdysi jsem vám tu psal ohledně strachu ze schizofrenie, od te doby jsem byl u školní psycholožky která mi řekla ze to jsou pouhé uzkosti a nato jsem byl i u psychiatra který mi řekl, ze se nebojí říct ze schizofrenii určitě nemám a diagnostikoval mi že mám uzkostnou poruchu obsedantních myšlenek. Já se ale furt bojim jestli neudělal špatnou diagnostiku, furt přemýšlím jestli náhodou nemám příznaky, přijde mi ze jsem otupělý
Jsem poslední dobou více podrážděný, někdy si říkám ze mi přijde všechno trapné, teď jsem si psal věci do školy a cítil jsem hrozne vnitřní napětí, bylo mi blbě od žaludku a asi 4x jsem se skoro rozbrecel a sám nevím proč bych měl brecet, psychiatr mi nabídl AD ale já se jich bojim, uzkosti přetrvávají cele dny, pokud nedělám nějakou činnost která mě opravdu baví, v ten moment na uzkosti úplně zapomenu a dokážu fungovat normálně, např. Když jezdím na motorce a všechno moje soustředění věnuji řízení, hrozne rad bych si promluvil s psychologem a chodil někde na terapie, ale v mem okolí se mi nedaří žádného sehnat.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
za pozitivní považuji, že jste podnikl první kroky v nalezení odborné pomoci. Kapacita psychologické a psychoterapeutické péče bohužel často není dostatečná, což sebou mnohdy nese čekání nebo dojíždění..
K možným řešením mě napadá: Kontakty na psychoterapii můžete najít na internetu, zeptat se na ně psychiatra, školní psycholožky, praktického lékaře i se obrátit na svou zdravotní pojišťovnu. Čekání bývá obvykle o něco kratší ve službách s přímou úhradou - můžete se domluvit s rodiči, zda to váš rodinný rozpočet unese. Někteří psychoterapeuti nabízejí i možnost online konzultací – zvláště v některých regionech to může být užitečné řešení (případně kombinace s občasným osobním setkáním). Dále se můžete zeptat školní psycholožky, zda vám (třeba na přechodnou dobu) nemůže nabídnout podpůrné pohovory.
Kromě toho, můžete vyzkoušet některé podpůrné aktivity sám - na příkladu motorky vidíte, jak je to důležité a úlevné. Vhodné je naučit se některé z dechových a relaxačních technik (Jacobsonova progresivní relaxace, autogenní trénink) , což je nejsnazší v některém z kurzů. Podobné účinky má i jóga, tai-či, mindfulness. Prospěšný bývá též tělesný pohyb, zvláště pak vytrvalostní rekreační sport (plavání, kolo, běh) nebo manuální práce.
I s ohledem na horší dostupnost psychologických služeb, bych na vašem místě znovu zvážil doporučovanou léčbu antidepresivy. V naprosté většině případů jsou dnešní léky dobře snášené, případné nežádoucí účinky odezní během několika prvních dní a úleva je většinou veliká. Své obavy můžete podrobně probrat s psychiatrem a doptat se, jaké jsou předpokládané zisky a rizika.
Držím vám palce a přeji, ať je brzy lépe.
Vlaďka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Pokud člověka trápí úzkostné stavy, často jej trápí i zvýšené obavy o vlastní zdraví. Tyto obavy mohou být jak o zdraví fyzické (obava, že mám nějaké onemocnění a potřeba se úzkostně sledovat), tak o zdraví psychické (strach z nějaké psychické nemoci a přesvědčení, že jí trpím). Věřím, že kdyby se podařilo léčbou snížit vaši úzkost, polevily by i tyto nutkavé myšlenky a celkově by bylo pro vás jednodušší každodenně fungovat a plnit své povinnosti.
Rozumím vaší obavě z užívaní psychiatrických léků. Měla jsem to dlouhou dobu úplně stejně. Nakonec jsem ale antidepresiva začala užívat a výrazně se mi ulevilo. Dnes jsou již velmi šetrné a moderní léky a není třeba se jich bát.
Kromě léků mi také velmi pomohla psychoterapie - člověk na terapii může o svých úzkostech a obavách otevřeně hovořit a postupně lépe porozumět tomu, z čeho tyto obavy pramení a jak se jim lépe postavit.
Držím vám palce a přeji vám zlepšení vašeho psychického stavu.
Zpět na seznam