Úzkosti a deprese kvůli zdraví
Dobrý den, mám 23 let. Jsem na mateřské dovolené. V poslední době (cca měsíc) mi bývá každý den nevolno, mdlo, bolí mě čelo a spánky, bolí mě záda a mám je celé ztuhlé. Do toho mám ještě bušení srdce a zrychlený tep i při obyčejné chůzi, což mi nikdy nedělalo. Asi rok a půl usínám kolem 3h ranní.
Začala jsem mít pocity úzkosti a deprese.
Někdy mě z ničeho nic přepadne tísnivý pocit, že mi stále něco je, že mi bude zase špatně, nebude to už lepší, co když se mi něco stane, co bude s mou malou dcerou, že si mě nebude ani pamatovat, atd.
Je to pro mě velmi nepříjemné. Bojím se toho, co bude a jak to bude. Nezvládám to, že mi je každý den špatně a mdlo a strašně mě to ve všem omezuje a jsem nepříjemná.
Přijde mi, že se bojím usnout, protože vím, že se probudím a bude to znovu to samé. Dopoledne, když se probudím, se bojím vstát z postele a snažím se co nejdéle ležet. Někdy mi hned po probuzení není dobře. Těhotná na 100% nejsem. Jsem z toho všeho strašně vysílená. Bojím se jíst, aby mi nebylo hůř. Jim tak 2x za den. Za měsíc jsem zhubla 5kg.
Přemýšlela jsem o návštěvě psychologa, ale bojím se toho, že by mi chtěli nasadit antidepresiva a to bych opravdu nechtěla. Jsou to léky, ze kterých mám opravdu strach. Při jejich užívání bych byla jen vydeptaná, ať se mi něco nestane a jestli nemám nějaké vedlejší účinky. Bojím se všech léků, které nějak ovlivňují mozek, srdce, atd.
Co mi prosím doporučujete, co mám dělat?
Předem Vám děkuji za Vaši odpověď.
S přáním pěkného dne
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
příznaky které popisujete opravdu odpovídají projevům úzkosti a deprese. Dokonce i popisované zdravotní problémy (nevolnost, pocity na omdlení, bušení srdce, bolesti hlavy a zad..), mohou být úzkostí způsobeny - pro takové tvrzení by však musel lékař vyloučit jasnou tělesnou příčinu.
Co se týká řešení, je psycholog či psychoterapeut jednoznačně vhodná volba. Ani jeden z nich vám léky nutit nebude, je však možné, že vám vyšetření psychiatrem pro zvážení jejich vhodnosti doporučí. Rozhodnutí však bude vždy na vás.
Osobně akceptuji váš postoj, že se léků obáváte a nechcete je. Zároveň si však myslím, že by vám možná výrazně pomohly. Výzkumy ukazují, že při takovémto typu problémů je přínos psychoterapie dlouhodobý (a přetrvává i dlouhou dobu po jejím ukončení), nástup jejího účinku je však obvykle po několika měsících, byť dílčí úleva může přijít dříve. Léky pro zmírnění úzkosti, stabilizaci spánku a příjmu potravy (nejčastěji antidepresiva) začínají fungovat po několika málo týdnech, k úpravě spánku a jídla pak dochází během několika dnů.
Uvidíte jaké řešení pro vás bude vhodné a zároveň přijatelné. To že se v tuto chvíli rozhodnete pro jednu variantu léčby (psychoterapie bez léků / psychoterapie + léky / léky bez psychoterapie) neznamená, že v budoucnu není možná změna - léky buď přidat, nebo naopak vysadit.
Přeji, ať najdete účinnou pomoc a je brzy lépe.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám docela dlouhou zkušenost s úzkostně depresivní poruchou a zdá se mi, že i vaše potíže by mohly být způsobené úzkostí. Být na mateřské opravdu není dovolená, kromě mnoha radostí je to i spousta starostí, zvykání si na nový režim, ztráta osobní svobody, velká zodpovědnost - a obvykle nonstop služba. Mně osobně na úzkosti i deprese nejvíc pomohla delší pravidelná psychoterapie. Postupně jsem díky ní zjistila, proč vlastně úzkosti podléhám, co mi ji způsobuje (někdy jsou to důvody, které vědomě vlastně neznáme) a taky jak to vše zlepšit. Léky k tomu mohou pomoci, ale mohou paradoxně i opravdové řešení oddálit, protože přinesou velkou úlevu, ale příčiny samozřejmě odstranit nemohou. Rozhodně vám je ale nebude nikdo nutit proti vaší vůli. Myslím, že vyhledat psychoterapeuta je asi to nejlepší, co můžete udělat. Jen počítejte s tím, že úleva obvykle nemůže přijít po pár rozhovorech, spíš je jich potřeba víc - ale rozhodně by výsledek měl stát za to. Ze své zkušenosti vám můžu terapii doporučit, moc mi pomohla, i když někdy to samozřejmě byla těžká práce, nebylo příjemné zjišťovat, čím si škodím i já sama a nebylo rychlé si zvyknout přemýšlet lépe. Zachránila mi ale životní spokojenost. Držím palce, ať se vám uleví.
Zpět na seznam