Velká změna mého psychického stavu
Myslím, že to začalo příchodem na střední a postupně se to stupňovalo až do takové fáze, v jaké jsem teď.
Hlavně když jsem sama, tak jsem strašně smutná. Když jsem celý den sama, tak k večeru klidně mám strašný návaly breku. Což mě nutí neustále vyhledávat společnost, a to je bohužel také vyčerpávající.
Jenže teď je to tak, že i ve společnosti, se začínám cítit sama a nesvá. Vůbec nevím co semnou je. Prostě jsem pořád smutná. Mám kamarády, kterým nejsem lhostejná. Přítele, kterýmu taky ne. Vlastně si uvědomuji, jak fajn život mám. Jenže, mě i tak něco tísni... Dneska jsem zase byla s kamarády, ale teď stejně ležím v posteli a brečím.
Přitom před pár měsíci jsem sem tam i měla stav, kdy jsem naopak byla mega šťastná a prostě jsem nechtěla ať život někdy končí. Jeste před rokem jsem byla typ člověka, který rád chodil na kolo sám, chtěl nakupovat sám, strávil den u knížky sám a mela jsem takové dny ráda. Jenže dnes bych se možná tak psychicky zhroutila. Věci, na který jsem se dřív těšila, mě už tak netěší, vlastně vůbec.
Vážně to nepřeháním. Hlavně od prázdnin kdy nejsem tak zaneprazdnena školou, tak je to vsehcno mnohem horší a i když nad tím přemýšlím, proč jsem zrovna nešťastná, tak prostě nevím...
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
z vašeho popisu považuji za pravděpodobné, že prožíváte depresi. V jejím vzniku může hrát roli řada různých faktorů - biologické (včetně hormonálních změn spojených s dospíváním), vnější (to v čem a jak žijeme) i psychické (jaké máme životní zkušenosti, psychickou konstituci, schopnost vyrovnávat se se zátěží atd.). V odborném řešení je možné volit mezi psychoterapií (obvykle u psychologa) a farmakoterapií (psychiatrickými léky). Leckdy bývá nejvhodnější oba postupy kombinovat.
Pokud se váš stav nelepší ani přes to, že se vlastními silami i za pomoci okolí snažíte, doporučoval bych vám konzultaci s některým z výše uvedených oborníků.
Přeji hodně štěstí.
Vlaďka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Nenapsala jste, kolik je Vám let, ale podle textu dotazu odhaduji, že stále ještě chodíte na střední školu? Já sama si pamatuji, že v tomto období jsem prožívala velmi často stavy smutku a nejistoty. Často jsem plakala a málokdy s někým mluvila o tom, co doopravdy cítím. Dnes bych zpětně své stavy označila za depresivní, ale tehdy jsem moc nevěděla, co se se mnou děje. Cítila jsem se hodně sama a jiná, a to i mezi vrstevníky. Dobře mi vlastně bylo jen s nejbližší kamarádkou. Zpětně vím, že jsem tehdy bojovala s přijetím sebe takové, jaká jsem a že mne ochromovalo malé sebevědomí a strach. Velmi mi pomohlo, když jsem se po letech konečně rozhodla docházet k psycholožce a všechny své vnitřní temnoty postupně otevírat a vypořádat se s nimi. Netroufám si říct, zda odbornou psychologickou pomoc nutně potřebujete i Vy. Záleží na tom, jak to sama cítíte a nakolik Vám tyto stavy snižují kvalitu života a omezují Vás v běžném fungování. Řekla bych, že pokud by Vám nepomáhaly běžné aktivity, které Vám dříve přinášely radost a uvolnění, bylo by na místě odbornou podporu zvážit. Pokud nejste plnoletá, mohou Vám v hledání odborníka pomoci rodiče nebo školní výchovný poradce. Přeji Vám do života jen vše dobré a držím palce, ať se Vám brzy uleví.
Zpět na seznam