Velké úzkosti

Dobrý den, popisujete obtíže, které Vám do velké míry ovlivňují život. Úplně rozumím tomu, že se cítíte unavená, pokud Vás sužuje neustálý pocit, že něco nezvládnete, roztěkanost, nervozita a obavy z jednání s lidmi. Prožívat všechny tyto obavy a pochybnosti musí být pochopitelně velmi vyčerpávající. Navíc již starost o děti a domácnost při zaměstnání je samo o sobě náročné. Bohužel neexistuje jednoduchá rada, kterou bych Vám popsala a bylo by dobře. Podle toho, co píšete, bych Vás v tuto chvíli podpořila obrátit se na odborníky. Nepíšete, jak dlouho jste psychiatričku a psycholožku navštěvovala, ale podle rozsahu a délky trvání obtíží usuzuji, že byste mohla profitovat z dlouhodobé psychoterapie. Dobře se zorientovat v problematice a dobře integrovat některé nové postupy a způsoby chování mnohdy trvá několi měsíců či spíše let. U silných úzkostných obtíží se ukázalo jako nejlepší cesta kombinace psychoterapie (psycholog) a farmakoterapie (psychiatr). Mrzí mne, že u manžela nenacházíte pochopení pro Vaše obavy a strachy, někdy bývá pro blízkého člověka těžké si připustit, že druhý opravdu potřebuje pomoct. Pokud byste vnímala, že to oblivňuje váš vztah již příliš, lze se obrátit na poradnu pro manželství a mezilidské vztahy. Přemýšlím, co můžete ještě udělat pro sebe Vy sama. Nepíšete, jsk se od svých starostí odreagováváte, zda máte někoho blízkého, s kým se o svých starostech můžete otevřeně bavit. Zda máte někdy čas pouze sama pro sebe, bez dětí. Zda se můžete pravidelně věnovat některému z Vašich zájmů, ideálně zařadit pohyb, sport. Lidem s úzkostnými obtížemi často doporučujeme nácvik relaxačních technik (autogenní trénink, Jacobsonova progresivní relaxace). Ze své zkušenosti hezky odpovídá naše peer poradkyňe. Držím Vám moc palce, ať je brzy lépe.

Dobrý den, mám také zkušenost s úzkostnou poruchou a moc dobře vím, jaké peklo dokáže člověku udělat ze života. Kdo to nezažil, těžko si to dovede představit. Mým průvodcem byl po velmi dlouhou dobu neustálý strach a obavy (došlo to tak daleko, že už jsem často ani nevěděla, z čeho vlastně) a pak se přidaly i fyzické potíže (bolest na prsou, nedostatek vzduchu, mravenčení v rukou, několik měsíců jsem spala asi 3 hodiny denně a víc nešlo). Chci vám především napsat, že i přesto, že to bylo opravdu strašné, dnes žiju úplně jinak, občas sice sklon k úzkosti mám a v době většího stresu jí propadám, ale vůbec se to nedá srovnat s nejhorším obdobím, které jsem zažila. Abych toho dosáhla, chodila jsem pravidelně každý týden na psychoterapii. Tomu přičítám největší podíl na tom, že je mi dnes dobře. Léky byly sice také velikou úlevou, ale samy o sobě nemohly změnit moje myšlení, moji sebedůvěru a náhled na celý svět. Terapeutka mi postupně pomohla uvidět a změnit především moje vlastní nastavení, díky kterému jsem tak strašným úzkostem podléhala. Chtělo to trpělivost a nebyl to jednoduchý proces – změnit myšlení a pohled na svět, který jsem měla mnoho let a který se mi neustále utvrzoval, potřebovalo nějaký čas. Ale zachránilo mi to život. Moc vám přeji, ať se vám také podaří úzkosti zbavit, je to doslova vysvobození. Hodně štěstí!