vše moc prožívám

Dobrý den, dá se říct, že mě to trápí celý život...v poslední době ale nějak moc a nejsem si vědoma, co by mohlo být spouštěcí mechanismus.... jde o to, že strasně špatně snáším kritiku, ať už oprávněnou nebo ne, při sebemenším problému se rozbrečím, defacto složím...neznamená to ale, že problém nevyřeší´m, naopak, stres pro mě není nepřítel, vše zvládnu vyřešit...ale pak jsou situace, kdy něco nezvládnu na první dobrou, nebo se něco nepovede, nebo je v TV reklama na děti, zvířata apod a já se rozpláču jak malá holka... je mi 34let, jsem svobodná matka 2 dětí, celkem si žijeme dobře, ale vše řeším emočně, až příliš moc, ráda bych měla větší nadhled, zasmála se svým chybám, koukla se na dojemné pořady a reklamy, bez toho abych mě tohle všechno rozbrečelo. Myslíte, že se jedná o hormonální nerovnováhu? Je možýný v mém věku přechod? Strašně mi záleží na tom, co si myslí ostatní a když mám pocit, že jsem selhala, že už mě nemůžou vidět jako dokonalou, rozhodí mě to natolik, že nejsem schopná o tom ani mluvit, bez toho aniž bych se rozbrečela..prosím poradíte něco, abych vše nebrala tak osobně, tak emočně neprožívala? Mě rozbrečí i návštěva cirkusu, cítím jak mě to dojímá a pláču jak malá a všichni se diví, i mé děti... něco je tady špatně a já nevím co...Sama jsem s dětmi cca třetím rokem, takže tím to asi nebude..děkuji za všechny rady
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, v tom jak věci nyní prožíváte, může hrát roli řada faktorů a pravděpodobně se pak jedná o jejich kombinaci. Odhaduji, že významnou roli hraje vaše osobnostní nastavení ("..trápí mě to celý život.."), aktuální i dlouhodobá míra stresu a únavy, možnosti k jejich kompenzování, tedy odpočinku a přeladění. Zda v tom hrají roli i hladiny hormonů by muselo určit laboratorní vyšetření. Zlepšení by mohly přispět některé změny v životním stylu a denním režimu - přiměřenost zátěže a odpočinku, čas na přeladění a vlastní potřeby, tělesný pohyb a cvičení, relaxační techniky, cvičení typu jóga nebo tai-či, podporující mezilidské vztahy atd. Mít nadhled a přiměřený odstup jen v případě dlouhodobé únavy či nespokojenosti téměř nemožné. V řadě oblastí, zvláště těch "celoživotních" by byla prospěšná i psychoterapie. Mám na mysli témata, která souvisí s nároky na sebe sama, sebehodnocením a sebeobrazem, přijímáním kritiky, obav ze selhání, sociálních vztahů atd. S pomocí psychoterapie byste měla možnost lépe porozumět tomu, co a proč se ve vás děje i hledat další způsoby, jak tyto potíže zvládat. Přeji, ať se vám daří.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, vaše problémy sama taky znám, byla jsem vychovaná tak, že všechno musím dělat nejlépe, jak to jde, a sama k sobě jsem přistupovala tak, že vše musím zvládnout na výbornou a ještě jsem si za to sama sebe ani příliš necenila, každý úspěch jsem si dokázala zrelativizovat. Na konci středního věku mě toto nastavení po několika těžkých životních krizích dovedlo až ke kolapsu a úzkostně depresivní poruše. Až v delší pravidelné psychoterapii jsem se postupně naučila víc si vážit sama sebe, mít na sebe normálnější nároky a být i spokojenější. Dovedu si představit, že i na vás musí být povinností objektivně hodně a že sklon vše "moc řešit" taky nepomáhá k životní pohodě. Od toho je jen kousek k přecitlivělosti, ať už na kritiku nebo při dojemných situacích. Hodně mi pomohly i knihy, můžu vám doporučit Asertivitou proti stresu a vlastně i Obejměte své vnitřní dítě. Rozhodně bych být vámi brala signály, které se vám dějí, jako užitečnou informaci, že můžete něco ve svém životě změnit a být pak vyrovnanější i spokojenější. Ať se vám to podaří.


Zpět na seznam