Výbuchy vzteku

Dobrý den, bohužel nejsem profesně specializovaná na dětskou problematiku (pracuji s dospělými), tak Vám nemohu plnohodnotně odborně odpovědět. Vycházím ale z toho, že u dětí v tomto věku ještě není zcela zralá nervová soustava a tudíž není možné, aby měly své emoce zcela pod kontrolou. Do jisté míry je normální, že s počátkem dospívání (nástup puberty může být již s 11tým rokem) se prožívání a cítění dítěte stává více labilními. Každopádně rozumím tomu, že synovy silné projevy emocí Vás nenechávají klidnou a říkáte si, zda to řešit. Neuvádíte přesně jakou chvilku afekt trvá, ani jak často se objevuje, neumím tudíž takto na dálku posoudit, zda je synovo chování v normě anebo ne. Přesto si myslím, že nabídnout synovi pomocnou ruku v tom, jak zvládat své emoce, mu může být v životě prospěšné tak jako tak. Existují různé techniky jak práci s emocemi procvičovat, od zvědmování, toho, co prožívá, až po cílené relaxační techniky určené ke zklidnění. Můžete se syna zeptat, jak on sám takové situace vidí, co si uvědomuje, že cítí, co ho u toho napadá za myšlenky a co vnímá, že pak dělá. Jestli je s tím spokojen, anebo by to chtěl zvládat jinak. Také věřím, že návštěvou pedagogicko-psychologické poradny, anebo školního psychologa, pokud je ve škole syna k dispozici, můžete mnoho získat. Důležité pro tento věk také je, jak byste takovou návštěvu se synem domlouvala. Vůbec nemusí být, že je s ním "něco špatně". Ale můžete mu setkání s psychologem nabídnout jako možnost, jak společně hledat cestu, jak situace, které jsou pro něj náročné, zvládat třeba lépe. A být mu při tom oporou. Držím palce, ať tímto obdobím spolu dobře projdete.

Dobrý den, i když nemám podobné zkušenosti, dokáži si představit, jak je situace pro Vás těžká a že máte o svého syna starost. Je moc dobře, že situaci neberete na lehkou váhu. Podle mého názoru je možné, že jeho nekontrolované výbuchy vzteku patří k nějakému obtížnému období (třeba blížící se puberta) a že časem pominou. Také to však mohou být příznaky psychické poruchy. Na Vašem místě bych se obrátila na dětského psychologa, a chování syna konzultovala s ním. Věřím, že prostřednictvím odborné pomoci zjistíte příčiny jeho chování i způsob, jak se synem dál postupovat. Držím Vám palce a přeji hodně štěstí.