záchvat nezodpovědnosti
Dobrý den,
poprosil bych o radu. Už mnohokrát v životě se mi stalo, že jsem byl relativně bez problémů a spokojený. Měl jsem práci, přítelkyni, přátele. Pak jsem se jednoho dne probudil a nešel jsem do práce, vědom si důsledků. Nebral jsem telefony partnerce ani přátelům. Zcela jsem se uzavřel do sebe. Začal jsem lhát svým nejbližším, že do práce chodím a že mám vše zaplacené apod. A vnitřně mě to vše velmi sžíralo. A nedokázal jsem si vzhledem k tomu, že mě práce bavila a přítelkyni jsem měl opravdu rád, vysvětlit proč se takto chovám. Přišlo mi, že v tomto ohledu nemám své chování zcela ve svých rukou. Prvních pár dnů po onom probuzení jsem se vypravoval do práce, ale vetšinou veškeré mé snažení končilo v předsíni mého bytu. Pak jsem se za značného úsilí a nervového vypětí konečně vypravil z bytu. A když jsem měl vystoupit na zastávce kde jsem pracoval přejel jsem a celý den chodil po městě. V několika zaměstnáních mi nabídli pomocnou ruku, což mě potěšilo a povzbudilo, že i přes mé společensky neúnosné chování o mě stojí a mají pro mě pochopení. Chodil jsem pak třeba několik měsíců zase pravidelně do zaměstnání a znovu přišlo ono probuzení. Nedohledal jsem nic co by to spouštělo, nepředcházeli tomu žádné společné události nebo tak. U psychiatra jsem byl, ale nakonec to dopadlo stejně když jsem měl jít na kontrolu nešel jsem. I přes to, že jsem to moc chtěl nebyl jsem toho schopen. Velmi mi tyto události komplikují život, už od střední školy. Děkuji
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
z toho co popisujete nemám vysvětlení pro vaše jednání ani já. To ale nevylučeje, že podrobnější rozhovor, nebo docházka do psychoterapie mohou nové pohledy přinést. Dále by pravděpodobně bylo možné hledat způsoby, jak těmto situacím předcházet, nebo alespoň mírnit jejich dopad. Pokud chcete situaci lépe porozumět a začít pracovat na změně, bylo by vhodné se objednat k psychologovi či psychoterapeutovi.
Za pozitivní považuji vaši vůli ke změně i to, že se vás zřejmě snaží podpořit i okolí. Nabídku zaměstnavatelů si vysvětluji tak, že kromě zmiňovaných výkyvů si vašeho výkonu váží.
Přeji ať tomu přijdete "na kloub" a daří se vám život zlepšovat.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, po přečtení vašeho popisu mě okamžitě napadlo, že jako by se vám vždy nastřádalo přehlížení něčeho, co je pro vás hodně těžké nebo nepříjemné a co vzhledem ke své evidentní poctivosti a zodpovědnosti sám před sebou úplně schováte. Mohu se mýlit, ale připomíná mi to moji vlastní naučenou schopnost vše nepříjemné ustát, překonat, nebrat si, moje přesvědčení, že musím vždy podávat perfektní výkon a nemůžu si dovolit něco odfláknout. Tato „schopnost“ šla u mě tak daleko, že jsem vlastně přestala dostávat od své duše signály „tohle mi nedělej“, „tohle fakt nemusíš podstupovat“, „nebuď na sebe takový pes“ – a díky tomu jsem skončila s úzkostně-depresivní poruchou. Z vlastní zkušenosti bych vám doporučila vyhledat psychoterapii. Pro mě byla místem, kde jsem mohla bez obav prozkoumat, jak jsem v životě nastavená a jestli je to pro mě vlastně dobré, uvidět svoje slepá místa a omyly, díky kterým mi nebylo v životě dobře a postupně se k některým věcem postavit jinak. Terapeutka byla pro mě po delší období jedním z nejbližších lidí, mohla jsem mluvit o všem a vždy počítat s upřímnou, ale laskavou reakcí, s jejím přijímáním toho, jaká jsem, i s její trpělivou pomocí k tomu, abych u sebe některé věci změnila. Věřím, že podobné rozhovory by i vám pomohly zjistit, co je příčinou vašich výkyvů, a taky je odstranit. Moc vám to přeji.
Zpět na seznam